Deník: Neúspěch dětí ve škole není jen jejich vina

Neúspěch dětí ve škole není jen jejich vina, ale i naše, říká ředitel základní školy v Krnově, kde nikdo nepropadne

 

Autor: Jana Ustohalová, Deník N

Ještě před patnácti lety odcházely ze základních škol v Krnově běžně desítky dětí ročně v sedmé či osmé třídě, protože několikrát propadly. Neměly tak šanci se dostat na normální střední školu, často končily jako nezaměstnané. Zlom nastal po roce 2008, kdy město zrušilo segregovanou základní školu a chudé a znevýhodněné děti, často Romy, rozdělilo rovnoměrně do všech základních škol. Zřídilo doučovací a předškolní kluby, soustředilo se na podporu všech rodin, nejen romských, a na motivaci dětí. Díky systematické mravenčí práci s dětmi v posledních letech nepropadl nikdo a z deváté třídy vyjdou i žáci, kteří by základní školu nedokončili.

V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:

  • Jak v Krnově dosáhli toho, že nepropadne žádné dítě na základní škole.
  • Jak dlouho trvá, než se zlepší docházka a prospěch sociálně znevýhodněných žáků.
  • Jak pomohlo, že se zrušily segregované školy a chudé děti se rovnoměrně rozmístily do „běžných“ tříd.

„Nevěřím, že existuje rychlé řešení. Ale že bude potřeba třeba čtyřicet let intenzivní práce, aby se rodiny v každé generaci posunuly o kus dál a nakonec se vzděláním vyrovnaly majoritě,“ říká Karel Handlíř, ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově. Díky programu, který ve městě praktikují všechny školy, se daří částečně vyrovnávat negativní dopady chudoby a sociálního vyloučení na vzdělání dětí.

 

 

Existuje nějaký jednoduchý recept, aby se děti ze znevýhodněných poměrů líp učily a měly tím pádem jako dospělé lepší práci?

Ve škole ten správný recept pořád hledáme. Protože jsme součástí výkonnostní společnosti, měli jsme na začátku představu, že vše půjde mnohem rychleji. V jednu chvíli jsem byl i zklamaný, že ty posuny jsou mnohem menší, než jsme předpokládali.

Na druhou stranu vidíme, že každá generace, která vzděláváním projde, se posune trochu dál. Nejprve se musíme soustředit na dokončení základní školy a pak pracovat na zvládnutí té střední.

Ne vždycky si teď děti zvolí po základní škole tu správnou střední školu. Ale už to, že základní školu dokončily, je první meta. U svých potomků už nebudou náročnost školy porovnávat se „zvláštní školou“, kterou většinou absolvovali jejich rodiče. Ale řeknou jim: „Já jsem to zvládnul, tak to zvládneš i ty.“ A to je důležité.

Archivy