Bývá již dobrým zvykem naší školy, že se v ní uskuteční něco, co se na jiné škole jen tak nevidí, a pokud ano, tak leda mnohem později. Tentokrát s neotřelým nápadem přišli Marek Bitomský a Jiří Šiffner, přičemž bezprostřední inspirací se jim stal taneční kroužek a známá taneční soutěž Star Dance.
Bývá již dobrým zvykem naší školy, že se v ní uskuteční něco, co se na jiné škole jen tak nevidí, a pokud ano, tak leda mnohem později. Tentokrát s neotřelým nápadem přišli Marek Bitomský a Jiří Šiffner, přičemž bezprostřední inspirací se jim stal taneční kroužek vedený manželi Handlířovými a známá taneční soutěž Star Dance (byť tu J. Šiffner snad nikdy neviděl a M. Bitomský sotva jediný díl).
Nicméně nápad byl zrozen a následně začalo to složitější. Pro začátek vůbec sehnat a přemluvit do taneční soutěže dostatek žáků a kolegů pedagogů, neboť nápad spočíval v tom, že žáci, coby absolventi tanečních budou těmi tanečními mistry, zatímco učitelé budou celebritami, a na soutěži pak vystoupí společně se dvěma secvičenými tanci. Tím prvním tancem, společným pro všechny, měl být valčík, druhý tanec pak byl „povinně volitelný“.
Organizace soutěže se setkávala s mnohými problémy, ať se jednalo o neustálé odsouvání konečného termínu, který neustále kolidoval s termíny jiných školních akcí, hledání vlastního volného času pro nácvik tance, zajištění vhodného prostoru, až po neskutečnou improvizaci moderování samotného soutěžního odpoledne. Proto se pan ředitel zdráhal nazývat soutěž prvním ročníkem a bylo vhodnější ji vyhlásit jako ročník nultý (nakonec v samotném soutěžním odpoledni to bylo pro jistotu změněno ještě na ročník mínus první).
A poté začala opravdová, nekončící dřina. Učitelé a žáci společně trénovali ráno, než začalo vyučování a trénovali po odpoledních v tanečním sále manželů Kuzmíkových (a rovněž pod jejich vedením), čímž se postupně vylepšovala choreografie, zpřesňovaly kroky a slaďovala souhra.
Až nakonec přišel onen slavný den taneční soutěže, poeticky a stylově pojmenované Janáčkovy slezské tance. Do samotné soutěže se z původních dvanácti párů protrénovalo párů sedm. Onoho 26. 6., v sále před zhruba 40 lidmi a pětičlennou, vysoce odbornou porotou, tanečníkům zatuhly úsměvy a odhodlání klesalo k bodu mrazu. „Cítím se jako před maturitou,“ povzdychl si M. Bitomský. „Přiznám se, že před lidmi jsem sám ještě nikdy netančil,“ oznámil publiku K. Handlíř. „Právě jsem zapomněl celý tanec,“ zhrozil se J. Šiffner. Vzdát se však nepřipadalo v úvahu.
Všechny taneční páry postupně zvládly valčík, přičemž každý měl vlastní originální choreografii a svou hudbu. Každý pár byl po svém výkonu ohodnocen jednotlivými členy poroty. A to vše se opakovalo při „povinně volitelných“ tancích. Publikum a porota tak mohli postupně vidět waltz, jive, polku, quicktep a cha-chu.
Vysoce odborná porota ve složení manželů Kuzmíkových, Jiřího Nováka, Jany Matějkové a Terezy Valáškové chválila a oceňovala, ale též upozorňovala na chyby a nedostatky. Publikum fandilo a tleskalo. Taneční páry se, v plném soustředění, někdy s výpadky vnímání, ale přesto vždy s úsměvem, pokud bylo třeba, či se vznešenou tváří, bylo-li třeba jindy, osamoceny ve vlastním boji před tolika lidmi snažily vydat ze sebe to nejlepší. Proto se také bylo na co dívat. Ovšem vítězem mohl být pouze jediný pár. A tak, po dlouhém, ohromném boji a velkém, hlavně psychickém vypětí, dosáhli skvělého vítězství tanečníci Lukáš Křehlík a Kristýna Gabajová. Zbylé páry se musely spokojit s krásným druhým místem.
A kteří odvážlivci mezi sebou v této nelehké, ovšem krásné soutěži vůbec bojovali? Karel Handlíř s Hankou Opavskou (waltz), Magdaléna Handlířová s Jirkou Sztefkem (quickstep), Marek Bitomský s Klárou Řehákovou (waltz/polka), Jirka Šiffner s Kájou Pavlíkovou (waltz), Marcela Rychtová s Vojtou Butorou (cha-cha), Irena Štěpánková s Kryštofem Horáčkem (jive) a vítězové Lukáš Křehlík s Kristýnou Gabajovou (jive). Všichni zúročili těžkou dřinu a obětovaný čas a předvedli, že tanec jim není cizí, což v závěrečné řeči ocenil porotce a taneční velmistr Jirka Novák, když všechny pozval do svého tanečního kurzu. Nebo tím chtěl snad naznačit, že všichni ještě mají co zlepšovat? Tak či tak, pokud se podaří uskutečnit další, tentokráte již nultý ročník, určitě se do něj všichni pustí s ještě větším zápalem. Vždyť kromě radosti z vítězství a překonání sebe sama je čeká i putovní pohár.
Závěrem je potřeba poděkovat publiku, které přišlo tanečníky podpořit a vytvořilo nádhernou atmosféru, dále porotě, která si na soutěž udělala čas a krásně a spravedlivě taneční páry hodnotila, a zvláště je potřeba poděkovat manželům Kuzmíkovým, kteří nám poskytli své krásné prostory a po dobu tréninku se tanečníkům osobně věnovali.
Text: Jiří Šiffner, foto a video: Hana Wiedemanová
Bývá již dobrým zvykem naší školy, že se v ní uskuteční něco, co se na jiné škole jen tak nevidí, a pokud ano, tak leda mnohem později. Tentokrát s neotřelým nápadem přišli Marek Bitomský a Jiří Šiffner, přičemž bezprostřední inspirací se jim stal taneční kroužek vedený manželi Handlířovými a známá taneční soutěž Star Dance (byť tu J. Šiffner snad nikdy neviděl a M. Bitomský sotva jediný díl).
Nicméně nápad byl zrozen a následně začalo to složitější. Pro začátek vůbec sehnat a přemluvit do taneční soutěže dostatek žáků a kolegů pedagogů, neboť nápad spočíval v tom, že žáci, coby absolventi tanečních budou těmi tanečními mistry, zatímco učitelé budou celebritami, a na soutěži pak vystoupí společně se dvěma secvičenými tanci. Tím prvním tancem, společným pro všechny, měl být valčík, druhý tanec pak byl „povinně volitelný“.
Bývá již dobrým zvykem naší školy, že se v ní uskuteční něco, co se na jiné škole jen tak nevidí, a pokud ano, tak leda mnohem později. Tentokrát s neotřelým nápadem přišli Marek Bitomský a Jiří Šiffner, přičemž bezprostřední inspirací se jim stal taneční kroužek vedený manželi Handlířovými a známá taneční soutěž Star Dance (byť tu J. Šiffner snad nikdy neviděl a M. Bitomský sotva jediný díl).
Nicméně nápad byl zrozen a následně začalo to složitější. Pro začátek vůbec sehnat a přemluvit do taneční soutěže dostatek žáků a kolegů pedagogů, neboť nápad spočíval v tom, že žáci, coby absolventi tanečních budou těmi tanečními mistry, zatímco učitelé budou celebritami, a na soutěži pak vystoupí společně se dvěma secvičenými tanci. Tím prvním tancem, společným pro všechny, měl být valčík, druhý tanec pak byl „povinně volitelný“.
Organizace soutěže se setkávala s mnohými problémy, ať se jednalo o neustálé odsouvání konečného termínu, který neustále kolidoval s termíny jiných školních akcí, hledání vlastního volného času pro nácvik tance, zajištění vhodného prostoru, až po neskutečnou improvizaci moderování samotného soutěžního odpoledne. Proto se pan ředitel zdráhal nazývat soutěž prvním ročníkem a bylo vhodnější ji vyhlásit jako ročník nultý (nakonec v samotném soutěžním odpoledni to bylo pro jistotu změněno ještě na ročník mínus první).
A poté začala opravdová, nekončící dřina. Učitelé a žáci společně trénovali ráno, než začalo vyučování a trénovali po odpoledních v tanečním sále manželů Kuzmíkových (a rovněž pod jejich vedením), čímž se postupně vylepšovala choreografie, zpřesňovaly kroky a slaďovala souhra.
Až nakonec přišel onen slavný den taneční soutěže, poeticky a stylově pojmenované Janáčkovy slezské tance. Do samotné soutěže se z původních dvanácti párů protrénovalo párů sedm. Onoho 26. 6., v sále před zhruba 40 lidmi a pětičlennou, vysoce odbornou porotou, tanečníkům zatuhly úsměvy a odhodlání klesalo k bodu mrazu. „Cítím se jako před maturitou,“ povzdychl si M. Bitomský. „Přiznám se, že před lidmi jsem sám ještě nikdy netančil,“ oznámil publiku K. Handlíř. „Právě jsem zapomněl celý tanec,“ zhrozil se J. Šiffner. Vzdát se však nepřipadalo v úvahu.
Všechny taneční páry postupně zvládly valčík, přičemž každý měl vlastní originální choreografii a svou hudbu. Každý pár byl po svém výkonu ohodnocen jednotlivými členy poroty. A to vše se opakovalo při „povinně volitelných“ tancích. Publikum a porota tak mohli postupně vidět waltz, jive, polku, quicktep a cha-chu.
Vysoce odborná porota ve složení manželů Kuzmíkových, Jiřího Nováka, Jany Matějkové a Terezy Valáškové chválila a oceňovala, ale též upozorňovala na chyby a nedostatky. Publikum fandilo a tleskalo. Taneční páry se, v plném soustředění, někdy s výpadky vnímání, ale přesto vždy s úsměvem, pokud bylo třeba, či se vznešenou tváří, bylo-li třeba jindy, osamoceny ve vlastním boji před tolika lidmi snažily vydat ze sebe to nejlepší. Proto se také bylo na co dívat. Ovšem vítězem mohl být pouze jediný pár. A tak, po dlouhém, ohromném boji a velkém, hlavně psychickém vypětí, dosáhli skvělého vítězství tanečníci Lukáš Křehlík a Kristýna Gabajová. Zbylé páry se musely spokojit s krásným druhým místem.
A kteří odvážlivci mezi sebou v této nelehké, ovšem krásné soutěži vůbec bojovali? Karel Handlíř s Hankou Opavskou (waltz), Magdaléna Handlířová s Jirkou Sztefkem (quickstep), Marek Bitomský s Klárou Řehákovou (waltz/polka), Jirka Šiffner s Kájou Pavlíkovou (waltz), Marcela Rychtová s Vojtou Butorou (cha-cha), Irena Štěpánková s Kryštofem Horáčkem (jive) a vítězové Lukáš Křehlík s Kristýnou Gabajovou (jive). Všichni zúročili těžkou dřinu a obětovaný čas a předvedli, že tanec jim není cizí, což v závěrečné řeči ocenil porotce a taneční velmistr Jirka Novák, když všechny pozval do svého tanečního kurzu. Nebo tím chtěl snad naznačit, že všichni ještě mají co zlepšovat? Tak či tak, pokud se podaří uskutečnit další, tentokráte již nultý ročník, určitě se do něj všichni pustí s ještě větším zápalem. Vždyť kromě radosti z vítězství a překonání sebe sama je čeká i putovní pohár
Závěrem je potřeba poděkovat publiku, které přišlo tanečníky podpořit a vytvořilo nádhernou atmosféru, dále porotě, která si na soutěž udělala čas a krásně a spravedlivě taneční páry hodnotila, a zvláště je potřeba poděkovat manželům Kuzmíkovým, kteří nám poskytli své krásné prostory a po dobu tréninku se tanečníkům osobně věnovali.
Text: Jiří Šiffner, foto a video: Hana Wiedemanová
