Pomocí dramatizace jsem s žáky chtěla projít, a úspěšně prošla, pojmem „šikana“. Do kolektivu šesťáků přibyly dvě loutky, Pepík a Evelína, kteří simulovali oběť a agresora. Přenechala jsem na žácích, ať se poperou s vcítěním do každé loutky zvlášť.
Třída prošla společně s dřevěnými návštěvníky psychickým vývojem. Cílem lekce pro mě bylo dokázat dětem, že agresora k jeho chování vede nejen touha po moci a mentální dispozice, ale i prostředí a vliv společnosti. S dětmi pro mě byly hodiny příjemné a práce přinesla své výsledky. Pevně věřím, že žáci prošli zamyšlením a alespoň jeden z nich změnil pohled na šikanu vůbec.
Adéla Marešová, studentka 4.ročníku SPgŠ a SZŠ v Krnově
