Mimořádné hlášení z expedice 6. C
Existují dny, které paměť nezachytí. A pak existují dny, kdy šestá třída vyrazí na výlet.
Přesně takový byl náš štramberský survival.
Ve středu 17. června brzy ráno opustila 6. C své základny a vydala se vstříc dobrodružství.
Cíl mise byl jasný: prozkoumat Štramberk, odhalit jeho tajemství, přežít všechny nástrahy a
vrátit se domů s co největším počtem zážitků.
První zastávkou byla minizoo. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí i hadech, želvách,
agamách, opičkách a setkali jsme se s nimi doslova „tváří v tvář“. Po tomto zoologickém
seznamování jsme pokračovali za vůní, která se linula ulicemi města. V místní pekárně jsme se
dozvěděli, jak tato tradiční dobrota vzniká. Teoretická část však dlouho nevydržela, protože
následovala praktická ukázka ochutnávky. Výsledky byly jednoznačné: Štramberské uši získaly
plný počet bodů a zmizely rychlostí, kterou by ocenili i nejzkušenější kouzelníci. Bylo potvrzeno,
že místní uši jsou mnohem chutnější než ty naše. Několik kusů bylo okamžitě podrobeno
vědeckému výzkumu a následně beze stopy zmizelo. Tataři si na nás nepřijdou!
Posilněni jsme se vydali na Trúbu. Schod za schodem, krok za krokem, metr za metrem jsme
stoupali vzhůru. Někteří cestou zjistili, že věž je vyšší, než si původně mysleli. Jiní začali
přemýšlet, proč středověcí stavitelé nepočítali s eskalátory. Všichni členové výpravy přežili, i
když někteří žádali o výtah a jiní o přistávací vrtulník. Odměnou nám byl pohádkový výhled.
Právě ve chvíli, kdy jsme si připadali jako vítězové, rozhodlo se počasí přidat další úroveň
obtížnosti. Obloha potemněla a spustil se déšť, který by bez problémů naplnil několik
bazénů. Z nebe padaly provazy vody. Vydrželi jsme! Nevzdali jsme to! Naštěstí
se ukázalo, že 6. C není z cukru. Déšť jsme přečkali a pokračovali dál.
Čekaly nás totiž čtyřkolky! Na chvíli se z nás stali závodníci, dobrodruzi a objevitelé v jednom.
Burácení motorů, soustředěné pohledy řidičů a nadšené úsměvy dokazovaly, že právě probíhá
jedna z nejlepších částí dne.
Po dávce adrenalinu přišla chvíle pro kreativitu. V keramické dílně jsme zjistili, že vytvořit
něco vlastníma rukama vyžaduje stejně odvahy jako zdolat Trúbu.
Poslední zastávkou bylo Muzeum Tatra v Kopřivnici. A nebyla to jen obyčejná návštěva
muzea. Byla to cesta časem mezi automobily, které psaly historii. Obdivovali jsme legendární
Kačenu, Rumuňák, Drtikolku, obrněná vozidla, cestovatelské vozy Hanzelky a Zikmunda i
elegantní Slovenskou strelu. Najednou bylo jasné, že technika není jen o kolech a motorech, ale
také o odvaze lidí uskutečňovat velké sny.
„Nejdůležitější na cestě není cíl, ale to, co cestou objevíme.“
A právě zvědavost byla tím
motorem, který naši výpravu celý den poháněl.
Štramberk dobyt. Mise splněna. 6. C vítězí!
