Tři odvážné filmařské týmy z 8. M se v rámci výuky informatiky pustily do náročné činnosti, a to do vytváření animovaného filmu. Každý z týmů si musel vytvořit vlastní námět a k tomu obstarat potřebné rekvizity. Jako nejvhodnější materiál k natáčení se pro začátek jevila stavebnice Lego.
Tři odvážné filmařské týmy z 8. M se v rámci výuky informatiky pustily do náročné činnosti, a to do vytváření animovaného filmu. Každý z týmů si musel vytvořit vlastní námět a k tomu obstarat potřebné rekvizity. Jako nejvhodnější materiál k natáčení se pro začátek jevila stavebnice Lego.
Animovaná dílka byla vytvářena klasickým způsobem, kdy v každém jednotlivém snímku postavičky a předměty postupně měnily svou pozici. Při zrychleném promítání díky tomu vznikne iluze plynulého pohybu. Samozřejmě 50% atmosféry filmu tvoří zvuková stránka, takže do filmu byla dodána i hudba. Vybrat vhodnou hudbu je dost těžká věc, protože ne vždy se naše oblíbená písnička hodí zrovna k tématu filmu, nicméně zkušenostmi se člověk učí. Nezbytné bylo i poučení, že s hudbou jiných interpretů, ošetřenou autorskými právy, by tato dílka filmovým studiím prodána být nemohla.
Samozřejmě to byl teprve první pokus, čili „rozehřívačka“, kdy si každý vyzkoušel, jak to vůbec funguje, a že když se při každém snímku pohne foťákem, film je pak celý rozklepaný, a že k plynulému pohybu potřebuji co nejvíce snímků za sebou. Jeden z týmů se navíc potýkal s ne vlastním problémem ztráty vytvořených dat a jeho film tak zůstal nedokončen. Nehledě na to, že mnozí byli sem tam potrápeni i nespolupracující a náladovou technikou.
A jedno z mnoha poučení? Hlavně svá data neustále ukládat, ukládat a ukládat!
Ono takový „animák“ je docela „piplačka“, ale žáci časem zjistí, že hraný film, byť jeho samotné natáčení je zábavnější, je „piplačka“ mnohem větší.
Hollywood se tedy zatím ještě bát nemusí, ale je docela možné, že z některých žáků se časem vylíhnou neuvěřitelné talenty a za pár let už můžeme v kině sedět na jejich vlastním velkofilmu.
Tři dílka jednotlivých týmů můžete zhlédnout zde:
text a foto: J. Šiffner
