Vážená školská rado, vážený pane řediteli, vážení učitelé a rodiče,
na konci ledna zasedla školská rada poprvé v novém složení a zvolila mne předsedou. Rád bych v tomto úvodním dopise nastínil moji představu o budoucí činnosti rady a jejím vlivu na charakter naší školy. Nejdříve ovšem musím poděkovat mému předchůdci pan Borisi Jahnovi, panu řediteli Jiřímu Zachovi a mnoha dalším za úsilí, které věnovali modernizaci školy v minulých letech. Škola získala moderní prostory a nový kabát. Jako nově zvolený předseda školské rady chci nyní po dokončení přestavby školy zaměřit úsilí rady a vedení školy na to, aby si škola s novou fasádou zachovala zdravé a kvalitní jádro v návaznosti na její dobrou minulost.
Obrazně řečeno chci se přičinit o to, aby se škola v nových šatech a hlavně její žáci pod stále sílícím „evropský“ tlakem z ministerstva neproměnili v líné, nezodpovědné a nevychované jedince, kteří znají jen svá práva, neznají povinnosti a kteří neuznávají autority. Celý státní školský systém je pomalu ale jistě infikován podivnými ideologiemi počínaje enviromentalismem a konče rovnostářstvím. A to v rozsahu, který začíná překračovat únosné meze. Výsledkem je destrukce autority učitele a školy, snižování úrovně výuky a rezignace pedagogů zbavených všech nástrojů k udržení kázně, která je nutnou podmínkou k tomu, aby vůbec mohlo být zahájeno vzdělávání.
Školská rada by mohla ze své podstaty sloužit jako štít proti podobným tendencím. Kompetence školských rad jsou ještě neusazené. Pokud rada aktivně přistoupí k ovlivňování a tvorbě klíčových interních dokumentů školy a následně k dohledu nad dodržováním pravidel v těchto dokumentech stanovených, její vliv bude větší, než by se na první pohled mohlo zdát.
Současné trendy dělí žáky do prapodivných kulturních a sociálních skupin a podle toho ohýbají pravidla, která by měla být závazná a jednotná pro všechny. V praxi se žáci (také rodiče) základních škol dělí na dvě skupiny. Na ty co se vzdělávat chtějí a na ty co se vzdělávat nechtějí. To, že se někdo chce vzdělávat lze volně definovat tak, že žák a rodiče uznávají autoritu učitele a školy a dobrovolně plní úkoly, doporučení a nařízení, které na ně tato autorita v procesu vzdělávání vznáší. Všem členům této skupiny by měla škola poskytnout kvalitní vzdělání. Práce s druhou skupinou je spíše o doplňování deficitu výchovy, který si tito žáci do vzdělávacího procesu přinášejí ze svých rodin. V konečném důsledku na sebe žáci druhé skupiny (díky neustálým výchovným problémům) strhávají stále větší míru pozornosti pedagogů, která pak zákonitě chybí k zajištění kvalitní výuky. Stát svým tlakem na omezení a rušení speciálních škol vytvořil neřešitelnou situaci. Vzdělávatelní žáci byli degradováni na pouhé ředidlo, ve kterém se mají rozpustit jedinci, jejichž vzdělání nelze vyřešit standardní metodou. Tvrdí se, že dobří žáci pozvednou ty horší. To je omyl. Stačí jediný problémový žák, aby zcela rozložil celou třídu. Všeobecná kvalita výuky upadá.
Chtěl bych, pokud to jen trošku půjde, aby se naše škola proti takovým trendům aktivně vymezila. Naše základní škola by mohla být školou prestižní. Ne ve smyslu elitářském. Nemusí vychovávat výherce olympiád a nositele nobelových cen. Mám na mysli něco mnohem obyčejnějšího – lidštějšího. Chci, aby na naši školu děti chodily rády a aby se jim zde dostalo stejné úcty, ale i autority, s jakou se setkávají v rodině. Děti jsou velmi vnímavé a tak je zapotřebí, aby si ze všeho co se ve škole odehrává odnesly poznání, že dobro zvítězí nad zlem a že se slušností nejdál dojdeš. V dnešním světě bývá bohužel obtížné tento jednoduchý cíl naplnit. Totéž pak platí pro učitele. Škola jako instituce se musí plně postavit za jejich schopnosti a autoritu. Škola by měla pomoci vytvořit takové podmínky a prostředí, ve kterém se bude učitelům dobře pracovat bez zbytečných stresů a problémů.
Věřím, že se mi podaří získat většinu z Vás na moji stranu. Dále věřím, že to bude ku prospěchu školy a jejích žáků.
20. února 2009 Jan Čep
