Otevřete jedno oko a prší, otevřete druhé oko a zjistíte, že stále prší! Co uděláte? Nic. Jen třeba trochu pozměníte plány. A tak se to stalo i tady. Z programu na dnešní den byla vyškrknuta (ke zklamání tří žáků) návštěva Vyšehradu a Slavínu. Místo toho jsme si večer zašli do kina na taneční film Street dance v 3D provedení a po jeho shlédnutí jsme se protančili na hotel.
Ráno však začalo poměrně náročnější prohlídkou Židovského muzea, jehož součástí jsou synagogy a hřbitov. Pánové si na hlavu museli dát židovskou pokrývku tzv. kipa. V Pinkasově synagoze se tajil dech a běhal mráz po zádech při pohledu na zdi, kde je napsáno 80 000 jmen lidí, kteří se stali obětmi holocaustu. U obrázků od dětí z Terezína někteří počítali léta jejich života a hledali ty, kde bylo napsáno – vrátil se.
Jako odměna za přístup a chování bylo slíbeno „shopování“. Ačkoliv se mají sliby plnit hlavně o vánocích, byl přesto tento slib dodržen a první (taky poslední) velký rozchod byl u nákupního centra Paladium. Kdo chtěl, mohl využít dvě hodiny volného času k návštěvě nějakého zajímavého místa, ale jak jsme pozorovali, nákupy mají magickou sílu J
V odpolední části bylo na programu Náprstkovo muzeum a Národní muzeum ,spolu s vyplněním pracovních listů.
A protože se všichni těšíme domů, jeli jsme okouknout hlavní nádraží……………Na prvním nástupišti tam stojí socha sira Nicholase Wintona.
Zítra už naše unavené nožičky pojedou domů !
Trochu statistiky: během celého pobytu jsme navštívili minimálně 18 historicky významných míst (spíš více), 3 kulturní představení . Při pohybu pěšky jsme šli zhruba 3,5 km/hod (zjištěno odborným měřením). Žáci vyplnili 5 pracovních listů. Výše tržby u Mc Donalda a v KFC nám není známá. Počet „ztracených“ dětí se vyšplhal na 1. Jeden žák se nám začal dívat na svět růžovými brýlemi (po té, co ho naštvalo, jak unáhleně a draze koupil kopačky). „Porodnost deštníků“ prudce vzrostala.
Pochvaly dne: PÁNOVÉ – za vzorně uklizené pokoje (holky styďte se!) Andreas K.(„ztracený“) – za zachování chladné hlavy v krizové situaci, kdy se nenatlačil jako jediný do přeplněného metra a dojel nás metrem následujícím.
POZNÁMKA! Pršet přestalo asi v 10 hodin. Všichni jsme byli HAPPY.
