V sobotu 28.4.2012 se uskutečnil již delší dobu plánovaný jarní výlet s dětmi ze III.oddělení školní družiny. Jelikož se teploty vyšplhaly až ke 30 – ti stupňům, stal se z něj jako mávnutím kouzelného proutku výlet krásně letním. Všichni jsme byli natěšeni na jízdu vlakem, ale bohužel díky výlukám jsme cestovali autobusem. Ten nás odvezl do nedalekého Úvalna a odtud už jsme šlapali po svých. Úspěšně jsme za celou sobotu zdolali desetikilometrovou trasu.
V sobotu 28.4.2012 se uskutečnil již delší dobu plánovaný jarní výlet s dětmi ze III.oddělení školní družiny. Jelikož se teploty vyšplhaly až ke 30 – ti stupňům, stal se z něj jako mávnutím kouzelného proutku výlet krásně letním.
Všichni jsme byli natěšeni na jízdu vlakem, ale bohužel díky výlukám jsme cestovali autobusem. Ten nás odvezl do nedalekého Úvalna a odtud už jsme šlapali po svých.Úspěšně jsme za celou sobotu zdolali desetikilometrovou trasu.
Sotva jsme vyšlapali první kopec ( celé Úvalno ), čekala nás vyhlídka ze Strážiště z rozhledny Hanse Kudlicha. Na stoupání 22m vysoké rozhledny jsme se vybavili stejnými čelenkami, aby bylo všem lidem jasné, že tvoříme skupinu. Byl s námi i čtyřnohý přítel Jacky, který měl čelenku na obojku. Žlutou jako med. Zatím, co jsme vyhlíželi z rozhledny do všech stran a hledali směr a cíl našeho výletu, Jacky hlídal baťohy a zdravil nás štěkáním zdola.
Potom nás čekala polní cesta až k rybníku v Pochni. Prošli jsme po hrázi okolo rybníka až k jediné možné hospůdce u Bobra. Zde jsme si společnými silami rozdělali oheň a hlad zahnali opékanými špekáčky. Bobr nás nechal nastoupit do řady a za pozdrav Pochni – zdar, zdar, zdar, jsme dostali lízátka s přáním spokojeného výletu. Po malém odpočinku, za vydatného poledního slunce jsme se šli osvěžit do potoka Čižina.
Do slibovaného včelína jsme šli úplně potichu, abychom nevyplašili jeho obyvatelky – včelky. Včelí babička nás uvítala a pohostila makovými buchtami . Zatím, co jsme si pochutnávali na buchtách, ujal se slova pan včelař a dozvěděli jsme se spoustu informací o včele medonosné z čeledi blanokřídlého hmyzu. Prohlédli jsme si prázdný úl s prázdnými rámky, zkusili jsme použít zapálený dýmák a zjistili jsme, na co se používá.Potom nám pan včelař donesl ukázat včelí matku, která se živí jen mateří kašičkou a byla označena barvou na tělíčku.
Po té, co nám pan včelař Miroslav Bielko ukázal kolik dostal žihadel při hledání včelí matky, následovala stezka odvahy k otevřenému úlu. Oblékli jsme si bílý plášť až na zem, nasadili jsme si kuklu a po jednom jsme chodili nakouknout, jak to vypadá v otevřeném úlu s rozzlobenými včelkami. Vysloužili jsme si medaile. Taky jsme viděli, jak vypadá včelařský vůz uvnitř, kde a jak se vytáčí med. Nechyběla ani včelí pohádka. Pan včelař se s námi rozloučil slovy : Doufám, že alespoň jeden z vás se stane v budoucnu včelařem . . . v lese najdete medový a bonbónový poklad při cestě do Úvalna . . .
Lepší motivaci pro zpáteční cestu jsme si nemohli přát. V Úvalně jsme se osvěžili zmrzlinou a domů jsme dojeli živí, zdrávi, plní dojmů a zážitků a hlavně bez včelí injekce.
Text a foto: Dagmar Gebauerová
