Den plný překvapení

Srazy už nám jdou! Dnešní nejnáročnější den jsme odstartovali v 7:30 cestou na Vyšehrad. Počasí nám přeje. Zatímco včera z Hradu byla viditelnost až do Paříže, dneska z Vyšehradu jsme viděli “jen” na Ještěd. (Kdo je vyučujícím zeměpisu v 8.B?) Proběhlo povinné focení a referát. Kontrolní otázka: Kdo založil Vyšehrad? odpověď skupiny džafové: My všichni čtyři.

Na Slavíně dostali za úkol najít hroby významných osobností a zdokumentovat je. Úkol je tak pohltil, že zapomněli na sraz. Tento jediný se dnes nepovedl, ale alespoň jsme měli čas na matematickou úlohu: ” Je nás 27, 10 lidí chybí, kolik je to procent?” úvaha: “27 děleno 10 je 2,7 takže 3 lidi chybí.” (Kdo učí matematiku v 8.M?) 

Když dorazilo 37% Janáčkových Pražáků vydali jsme se po nábřeží k Muzeu Karlova mostu. Máme další celebritu! U muzea čekalo 1. překvapení – projížka lodí po Vltavě. Na cestu jsme dostali sprite, nanuk a průvodce Honzu, který za nás chvíli odpovídal na hloupé otázky: Co je to tam za kouli? (horkovzdušný balón) Při projížďce Čertovkou v místech, kde je metr vody – Jsou tady žraloci? Kolik je tady potopených lodí?

Další matematickou úlohu související s cenami bytů na Čertovce jsme raději vzdali. 

Soutěžní otázka dne: Proč se Čertovka jmenuje Čertovka? A) podle čertovského zápachu    B) podle čertů, kteří se zde kdysi vyskytovali

Poutavý výklad v Muzeu Karlova mostu byl prokládán otázkami z historie mostu a života Karla IV. Otázka: Jaké je křestní jméno dvou manželek Karla IV., které se čte zepředu i zezadu stejně? odpověd: Eliška.

Otázka s nápovědou: Jak se jmenuje pták v erbu Václava IV., jehož jméno je podobné nanuku? rychlá odpověď: eskymo

Poté jsme byli nuceni použít ZP (zrychlený přesun), v rekordním čase jsme se dostavili do Celetné ulice. 2. překvapení – prohlídka Choco muzea s workshopem. Dozvěděli jsme se vše o zpracování kakaových bobů a prohlídli si výrobu belgických pralinek, které jsme mohli i ochutnat. Vyrobili jsme si vlastní čokoládový obrázek!

Následoval ZP na objednanou prohlídku Národního divadla. Zde nás překvapila paní průvodkyně. Zdůraznila nám, že naše 30-ti členná skupina je už tak příliš velká a proto nás zaokrouhlila na 50 (přidáním další ZŠ). Prohlídku jsme si opravdu velmi užili. Nejen, že jsme v tom počtu “všechno slyšeli“, ale spolu s námi tam byly ještě 3 další školy, takže jsme občas zůstali na schodech a čas vyplňovali odpovědmi na otázky “co jsme už všechno v Praze viděli“. Před vstupem na 2. galerii jsme prošli kurzem BOZP: “Jsou tam příkré schody. Kdo odtud spadne, tak už se nikdy neprobudí.” Pak na nás paní ukázala prstem a výhružně pravila: ” A VY DÁMY ZA TO ZODPOVÍDÁTE, PROTOŽE JÁ JSEM VÁS NA TO UPOZORNILA!” Výklad paní průvodkyně nadále nebyl ničím rušen. Jen na jevišti nehlučně stavěli kulisy, v orchestřišti tiše chystali židle, v hledišti se natáčel rozhovor s ředitelem ND a osvětlovači nám průběžně zhasínali světla, na čemž se domlouvali jen přes celou šířku divadla. Prohlídka se nám natolik líbila, že jsme divadlo nechtěli opustit i když se s námi paní průvodkyně už 3x loučila.

Před večeří nás ještě čekala cesta na Petřín. Vystoupali jsme po 299 schodech na rozhlednu a za odměnu se pokochali pohledem na Prahu pod námi. S Petřínem jsme se rozloučili v zrcadlovém bludišti. Zeštíhlující zrcadlo jsme všichni chtěli domů.

Po výborné večeři čekalo překvapení číslo 3 – večerní výlet na bobovou dráhu. I přes všetečné otázky se nám podařilo utajit cíl cesty. Ten byl odhalen až při vstupu do areálu. Jízdy si všichni užili a spokojení se vrátili na hotel.

Archivy