Ráno v úterý 10. 6. jsme se všichni sešli na krnovském vlakovém nádraží, abychom se vydali na cestu do Kopřivnice. Tam byla naše první zastávka Lanové centrum. Na nádraží nás už čekal náš průvodce Zdeněk. V lanovém centru jsme se rozdělili na dvě skupiny (kluci, holky).
Ráno v úterý 10. 6. jsme se všichni sešli na krnovském vlakovém nádraží, abychom se vydali na cestu do Kopřivnice. Tam byla naše první zastávka Lanové centrum. Na nádraží nás už čekal náš průvodce Zdeněk. V lanovém centru jsme se rozdělili na dvě skupiny (kluci, holky). Dívky se oblékly do sedáků, rozdělily se do dvojic, ve kterých se navzájem jistily. Po vysvětlení jištění a důkladné prohlídce postrojů jsme začaly všemožně lozit po vysokých překážkách nebo horolezecké stěně. Největším zážitkem byla houpačka vysoká deset metrů. Odvážný seskok a pak jsme se všichni houpali tam a zpět. Hlasité zapištění a výkřik doprovázely mnohé z nás. Po skoro dvou hodinách došlo na výměnu skupin. Nyní šplhali kluci a holky střílely z luku nebo si hrály s barevnou plachtou.
Cestu z lanového centra jsme zdolávali Štramberáčkem – vláčkem. V úmorném vedru to bylo velmi příjemné. Ve Štramberku jsme se vydali na naší druhou zastávku čtyřkolky. Na čtyřkolkách jsme jeli dvě malá a dvě velká kolečka. Malé bylo testovací, velké zážitkové. Bylo poznat, kdo jede poprvé a kdo to již zkoušel, ale nám to nevadilo. Překonávali jsme sami sebe.
Po jízdách jsme se pěšky přesunuli na štramberské náměstí, kde jsme měli zařízenou prohlídku mini zoo. Únavou a žízní jsme málem padali na zem a malé občerstvení jsme s radostí všichni přivítali. Běželi jsme ke kašně a doufali, že si namočíme ruce. Ale voda nikde. Kašna byla prázdná. Vzduchem se nesla odpověď – „je takové vedro, že místní vodu vypili“ . Zachránil nás stánek s pitím a ledovou tříští. V teráriu jsme viděli hady, želvy, pavouky, ještěry a exotické veverky. Mnoho z nás neodolalo možnosti vyfotit se s hadem nebo pavoukem. Některé z nás překvapilo, že had není slizký.
Následoval rozchod a po něm jsme šli do malé pekárny štramberských uší, kde nám pan pekař vysvětlil, jak se uši pečou. Při odchodu jsme dostali malou ochutnávku se šlehačkou, čokoládou a jahodovou polevou-MŇAM.
Před námi byl náročný přesun do rekreačního střediska U Kateřiny. Vedro a únava nám chatky neustále vzdalovaly. My ale vytrvali.
Odměnou nám byly chatky s úžasnou postelí a večeře. Vybalit si věci nebylo těžké, ale mnozí z nás vzpomínali na maminky, když jsme měli povléct peřiny nebo natáhnout prostěradlo.
Pak šli někteří hrát fotbal, ale spíš se hodně fandilo. Před setměním jsme si zahráli poslední hru se Zdeňkem. Byla opět na spolupráci a koordinaci.
Příprava táboráku, opékání a bohužel i večerky.
Druhý den (11. 6.) jsme dopoledne opět hráli hry, pak si uklidili chatky. A potom nás čekala pěší túra do jeskyně Šipka. Nebylo to daleko, ale vedro bylo naším neustálým společníkem. Odpočinek v chladné jeskyni a pak na vlakové nádraží.
Po příjezdu vlaku jsme rychle nastoupili, ale odjezd nám zkomplikoval jeden spolužák. „ Paní učitelko, já jsem zapomněl batoh.“ Ještě, že jen na nástupišti.
A mnozí z nás si přivezli domů trochu uhlí. Před Ostravou nás míjel nákladní vlak a přes otevřená okna se ho na nás trochu (dost) přesunulo.
Máme tedy na co vzpomínat.
Text: Klára Sidopulosová, Tereza Janíčková
