Dne 23. 5. vyrazila skupina dětí pod vedením učitele J. Šiffnera do Terezína na každoroční vzdělávací seminář. Cestou bylo nutno vyzvednout druhého učitele Martina Kopečka v Hradci Králové, což se podařilo bez obtíží. Následoval příjezd pod mystickou horu Říp, kterou děti zdolaly v rekordním čase, jak tvrdil pan řidič.
Dne 23. 5. vyrazila skupina dětí pod vedením učitele J. Šiffnera do Terezína na každoroční vzdělávací seminář. Cestou bylo nutno vyzvednout druhého učitele Martina Kopečka v Hradci Králové, což se podařilo bez obtíží. Následoval příjezd pod mystickou horu Říp, kterou děti zdolaly v rekordním čase, jak tvrdil pan řidič. Zásluhu na tom měli hlavně zástupci skupiny Cukernatých. Skupina Pajdavých se je marně snažila zdržet svou nemohoucností. Výstup se podařil na výbornou a výhledy z Řípu do Polabské nížiny byly nádherné.
Následoval výlet do historické Roudnice nad Labem, kde se děti mohly kochat mocnou barokní architekturou našich předků. Navzdory blížící se bouři neztratili vedoucí svůj pověstný klid a domluvili sraz s autobusem tak, aby poslední žák nastoupil s prvními kapkami deště, který vzápětí přešel ve zničující bouři. Za tohoto tematického počasí jsme dorazili do Terezína.
Ubytování a první večer proběhl nesmírně hladce a ukázněně, až se to učitelům nechtělo věřit. Ale děti byly vzorné, a pracovaly na svých projektech s příkladným nasazením a bez reptání.
Jediná nemilá příhoda s hmyzem na jednom pokoji byla elegantně vyřešena a děti strávily noc v klidu a čistotě.
Následující dny děti dodržovaly předem určené časy nástupů, srazů, večerky a při prohlídce terezínského ghetta i barokních hradeb se chovaly vzorně, čímž často ohromily průvodce, kteří se pak o nich pochvalně vyjadřovali. Asi na to nejsou zvyklí. Ghetto se svou ponurou minulostí a debata s pamětnicí paní Merovou oslovilo srdce mnoha žáků, stejně tak barokní hradby s velmi svérázným průvodcem. Vrcholem bylo částečně „řízené bloudění“ v půlkilometrové podzemní chodbě v absolutní tmě a bez průvodce.
Poslední den prohlédly děti celou věznici gestapa v Malé pevnosti, kde byly silně znechuceny jednáním a činy tehdejšího nacistického režimu. I třetí den si děti udržely vysokou pracovní morálku a dodržovaly všechny časy naprosto přesně. Typickou ukázkou byl pěší návrat z Malé pevnosti na oběd (délka chůze cca 15 minut). Dorazili jsme na minutu přesně na vydávání obědů, což dostalo všechny pracovníky, včetně kuchařek.
Na konci nás pochválila vedoucí památníku a řekla, že se těší na další spolupráci s naší školou.
Cesta zpět proběhla v klidu, ačkoli se opět projevily zeměpisné nedostatky některých žáků, kteří suverénně označili Šternberk za Olomouc ve chvíli, kdy míjeli nápis „Vítejte ve Šternberku“.
Potěšilo nás, že seminář měl u dětí úspěch a prohlášení deváťáků, že je škoda, že nemohou jet znova.
Děkujeme všem účastníkům za příkladné chování i práci.
Učitelé Jiří Šiffner a Martin Kopeček
Vysvětlení názvosloví skupin žáků, které se podařilo po cestě do Terezína vytvořit:
Cukernatí – žáci pravidelně popíjející sladké nápoje, vyznačující se rychlým pohybem vpřed špatným směrem za všech okolností
Pajdaví – žáci s omezenou schopností pohybu z důvodu zranění či akutní lenosti, zdržující Cukernaté
Text Martin Kopeček, Jiří Šiffner, foto Filip Hafinec
