Právě toto číslo ukazovaly hodinky našeho neoficiálního krokoměřiče, když jsme se konečně dostali na hotel. Ale to bychom začínali od konce. Každý den začíná prvním krokem a ty naše vedly do Valdštejnské zahrady. Zjistili jsme, že doplňující otázky k referátům jsou výborné.
Chtěli jsme slyšet, co je dolní komora parlamentu: “…neexistuje, …sklep, …nižší třída, …kongres, …jsou tam ti méně postavení.”
Kde můžeme vidět Albrechta z Valdštejna? “Teď už nikde.”
Kdo získal chrám sv. Mikuláše roku 1625? “Komunisté.”
Co napsal Karel Hynek Mácha? “Kytici.”
Co napsal Jan Neruda? “To s tou zimou, jak jsou tam ty sprosté slova.”
V zahradě jsme udělali ještě společné foto (komentář žáka č.8: “proti slunku se blbě fotí, já se mračím a to vypadá jakoby se mi tu nelíbilo.”) a vyrazili po Starých zámeckých schodech na Hrad. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou a i když jsme měli nůžky, dostali jsme se dovnitř.
Na konci Zlaté uličky procvičujeme matematiku. Napočítat do 25 se daří až na patý pokus. Konečně jsme všichni. Jdeme vyzkoušet ozvěnu a zaujmout ta správná místa na střídání stráží. Obědváme na Hradě a vyrážíme na prohlídku nejprve do podzemí, potom do sv. Víta a nakonec do Vladislavského sálu. Koukneme se defenestračním oknem a tím naše prohlídka končí. Čeká nás královská cesta pozpátku. Nerudovou ulicí přes Malostranské náměstí ke Karlovu mostu. Cestou na Staroměstské náměstí nás zastihl déšť. Ale to nás nijak netrápí, navlékáme pláštěnky a k velkému překvapení všech 48 dětí se nevracíme na hotel, ale pokračujeme v programu. Po hodině sbíráme promočené pracovní listy, zjišťujeme, že nás navštívili “japonci” ONO a SETO – chybí nám velká část referátu, protože ono se to nevytisklo. A už za slunečného počasí vyrážíme na poslední úsek k Prašné bráně.
Po večeři nás čeká Petřín. Metro, tramvaj, lanovka, 299 schodů, ale ten výhled za to stál. V zrcadlovém bludišti se probereme tak důkladně, že zpátky jdeme pěšky, abychom se trochu unavili. Funguje to. Než dojdeme dolů popleteme Máchu s Erbenem a Nerudu s Nohavicou. Kroky rychle přibývají a jediné, co nás zajímá z večerní Prahy je metro.
Program je opravdu náročný. Na hotelu je klid. Všichni spí.
vzkazy pro paní učitelky:
p. uč. Štěpánková: úkol splněn, střechu sv. Mikuláše jsme viděli a poznali jsme i barvu.
p. uč. Nováková: úkol byl dobrovolný, takže co řešíme, když se na něho zapomene, nic se nestane.
p. uč. Koukolová: důkladně probrat parlament ČR.
p. uč. Handlířová: probrat rozdíl mezi Máchou a Erbenem, Nerudou a Nohavicou.
Dějepisné perličky si odměnil pan učitel Šiffner na místě. (každou středu ráno doučování – a mají to zadarmo!)
