Aneb Rodiče pro rodiče. Jak to vidí odvážlivci, kteří navštívili otevřené hodiny výuky matematiky.
Zúčastnil jsem se veřejné hodiny matematiky, byl jsem mile překvapený, jak byly děti v
hodině aktivní a jak je počítaní baví. Jsem rád, že učíte děti myslet u počítání a ne jenom slepě
počítat. Také bych rád ocenil profesionální přístup vyučující, na dětech jde vidět, že mají matematiku
rády.
p. Cabadaj, tatínek žáka školy
Dnes 27. 2. i minulý týden jsem se přišla podívat do třídy své dcery na otevřenou
hodinu matematiky. Hned na úvod musím říct, že jsem ze VŠECH dětí měla pocit, že je ta hodina baví,
nikdo neseděl s podepřenou bradou stylu „ach jo, to je nuda“. Všechny děti počítaly, hlásily se,
chodily psát výsledky na tabuli. Líbilo se mi, že se nestyděl přihlásit i ten, kdo tomu nerozumí, ať už
proto, že byl třeba nemocný, když se dané prostředí poprvé probíralo, anebo proto že to prostě stále
ještě nepochopil. Ostatní děti se mu to pak snažily vysvětlit a navést.
Mám-li to porovnat s hodinou matematiky, kterou jsem kdysi měla na základní škole já, tak
na prvním místě bych určitě zmínila, že hodina je opravdu živá, děti se v ní pohybují po třídě a při tom
pohybu se dobírají výsledků formou hry. Co si pamatuji já, tak my jsme v hodině matematiky seděli
na zadku a počítali a psali v lavici.
Co mě dnes hodně překvapilo, bylo, že děti měly rozdělit číslo na polovinu. V podstatě dělily
dvěma! Ruku na srdce, kdo už v první třídě dělil? Já určitě ne.
Chápu rodiče, kteří mají z Hejného matematiky obavy, i já ji musím u prarodičů obhajovat,
třeba, že si jejich vnouče určitě bude umět spočítat peníze v obchodě. Doporučila bych jim, aby tomu
dali šanci a přišli se podívat na nějakou ukázkovou nebo otevřenou hodinu matematiky přímo do
školy.
p. Stolková, maminka žákyně školy
