Plán zněl jasně – uděláme si výlet k rybníku a zkusíme najít lastury škeble rybničné. Počasí je téměř jarní. Na co čekat?
A nastal den D. Sobota 21.1. Kde je to jaro?? Venku je metelice, sněhu asi 20 cm. No jo, my jsme zapomněli, že je leden. 
Normální stav věcí.
Ráno se postupně všichni přihlášení odvážlivci dostavili na místo setkání u penzionu Šelemburk a dobrodružství mohlo začít.
Vydáváme se Naučnou stezkou Cvilín směrem ke zřícenině hradu Šelemburk. Stoupáme zasněženou stezkou a pozorujeme krásnou zimní krajinu. Cestou se dozvídáme něco o turistickém značení (to, abychom se neztratili 
), něco málo o historii zříceného hradu (to, abychom měli jedničku z prvouky ) a posloucháme zvuky lesa (to, abychom uměli vnímat svět kolem sebe).
Konečně přicházíme k Hájnickemu rybníku. Tady chceme splnit náš plán. Vlastně to je naše velké přání. Najít škeble. Ale sněhu je tak moc…. Nechceme to vzdát. A tak padáme na kolena a začínáme ve sněhu hrabat. Dlouho nic. A pak…..je tady první škeble. Velká naděje pro všechny ostatní zlatokopy. Nebo škeblekopy?? 
Nakonec si každý odnesl svůj poklad. A ještě jsme se dozvěděli něco o tom, jak funguje rybník.
Po svačině na hezkém odpočívadle u Hájnickeho potoka se vracíme zpět k penzionu. Zasněžení, unavení a šťastní.
Prožili jsme další hezké sobotní dopoledne.
Děti, maminky a paní vychovatelka V. oddělení ŠD.
Foto a text Ivana Wiesnerová
