První podzimní den byl pro třicet žáků naší školy dlouho očekávaným dnem. Vypravili se splnit si sen a navštívit Paříž. Pro někoho to znamená „pouze“ Eiffelovka, pro někoho možná více. ..vidět spoustu památek, projet se na lodi po Seině a shlédnout noční život města. Rodičům jsme zamávali v pět odpoledne a autobus nás odvážel směr Brno, Praha, Plzeň a dále přes Německo do Francie. Pro dvě dívenky byla tato cesta utrpením. Po několika málo kilometrech začaly padat otázky typu: „Kdy už tam budeme a jak je to ještě daleko?“ Noc strávená v autobuse byla hlavně pro řidiče horor. Po několika neplánovaných zastávkách prohlásili: „Tak učuraný zájezd jsme ještě neměli.“
Cestou nás provázel déšť a my tajně doufali, že se to změní. I při první zastávce ve francouzské Remeši nás však skropil déšť. I přes to jsme si v deset ráno rádi prohlédli katedrálu Notre-Dame, která je druhou největší ve Francii a baziliku Saint Rémy, ve které je pochován biskup Rémy. Po příjezdu do Paříže jsme se ubytovali ve Formuli na okraji města. Vzhledem k nedočkavosti některých k nákupům, jsme v pět vyrazili do Cirkusu (obchod podobný Lidlu). Někteří však rychle opustili Cirkus a vydali se do rychlého občerstvení Quick (obdoba McDonaldu). Jejich rozzářené obličeje, když drželi v ruce hamburger a hranolky, byly pro učitele“odměnou“.
Večer jsme započali na projektech, které budou mapovat naši cestu Paříží. Večerka byla v deset, ale uspat třicet dětí je i pro zkušeného pedagoga velká práce. Sobotní ranní roznáška snídaně byla poněkud hektická. Dětem byla servírována snídaně o půl osmé téměř do postele. V půl deváté jsme odjeli na okružní cestu autobusem Paříží. Výklad paní průvodkyně byl zcela vyčerpávající. Spoustu památek jsme si znovu mohli prohlédnout při polední plavbě lodí po Seině. I přes velký vítr a chladno byla plavba nádherným zážitkem.
Odpoledne jsme strávili v přírodovědném městečku Cité des science et de l´industrie v La Villette. Nevšedním zážitkem bylo 3D kino v obrovské lesknoucí se kopuli umístěné uprostřed velkého bazénu. Pod jednou střechou se společně nacházeli expozice biologie, matematiky, fyziky, vesmíru, geografie, energie. Děti si během tří hodin mohly prohlédnout výstavy a spoustu věcí si osahat a vyzkoušet. Nepopsatelným zážitkem byla návštěva hypermarketu Carefour, na kterou jsme měli pouhých 50 minut. Tolik lidí pohromadě v jednom obchodě spousta z nás ještě neviděla. Úkolem dětí bylo v tomto krátkém čase nakoupit pečivo a pití na příští den. Unavení jsme dorazili na Formuli a začala akce „Večeře“. U autobusu se podávala horká voda do hrníčků s polévkou a ohřívaly se klobásy, vyrobené zvláště pro tuto příležitost ve Světlé Hoře u Bruntálu. Po večeři děti pokračovaly v práci na projektech. Poslední kontrola pokojů proběhla v 23.30, i když večerka byla stanovena na 22.00 hodin. Při této kontrole se zjistilo, že někteří nerespektovali ubytovací pořádek a usnuli na jiném pokoji.
Třetí den začal opět roznáškou snídaní až na pokoj. Formuli jsme opouštěli v 8.00 a vyrazili jsme k dlouho očekávané Eiffelovce. Pod věží jsme narazili na skupinku asi 10 000 maratonců, kteří se vydávali na běh Paříž – Versailles. Dalo by se říci, že pod Eiffelovkou bylo přeplněno. Zdárně jsme vystáli asi hodinovou frontu na lístky na výtah. Museli jsme projít přes dvě bezpečnostní kontroly kabelek a batohů. Výtahem jsme vystoupali až na samý vrchol. Počasí se nám vyvedlo a pohled na Paříž byl úchvatný. Cestu dolů jsme absolvovali po svých a zdolali tak několik stovek schodů. Ověšeni suvenýry v podobě Eiffelovy věže, jsme se vydali na pěší cestu historickou Paříží. První zastávka byla Invalidovna s hrobkou Napoleona Bonaparte. Od Invalidovny jsme se vydali přes most Alexandra III k Avenue des Champs Élysées.
K Vítěznému oblouku jsme urazili cestu asi 2 km dlouhou. Za odměnu jsme mohli vystoupat po točitém schodišti až na vrchol Vítězného oblouku. Bolavé nohy již vypovídaly službu, službu vypovídalo i počasí – začalo pršet zrovna, když jsme se dostali nahoru. Odsud bylo vidět 12 paprsčitě se rozbíhajících ulic přímo od oblouku. Pak už nás autobus přepravil k bazilice Sacré-Coeur ve čtvrti Montmartre. Před návštěvou baziliky si mohly děti nakoupit suvenýry v místních obchůdcích. Po prohlídce jsme se vydali na cestu k Moulin Rouge, ale počasí nám nepřálo ještě více. Museli jsme vytáhnout deštníky a nasadit kapuce. Mokří, zmrzlí a unavení jsme usedli v sedm hodin do autobusu a vydali se na noční jízdu Paříží. Byl to nevšední a nezapomenutelný zážitek. Vrcholem večera bylo focení před rozsvícenou Eiffelovkou. Pak už nám zbývalo jen dopravit se na Formuli, navečeřet se a zalézt do postele.
Ani poslední ráno se neobešlo bez roznášky snídaně, která byla o něco dříve, protože jsme museli opustit Formuli. V osm hodin ( trochu zmatek) jsme už měli kufry naložené a vyjížděli jsme na poslední prohlídku památek Paříže. Náš první výsadek byl u Pantheonu, který jsme si prohlédli jen z venku. Panteon je místem uložení ostatků asi 50 významných osobností (M.C. Sklodowská, V. Hugo, E. Zola…) Cestou od Pantheonu do Lucemburských zahrad jsme procházeli kolem nejslavnější Pařížské university – Sorbonny. V krásně upravené zahradě plné květin jsme viděli Lucemburský palác, který dnes slouží jako sídlo Senátu. Uprostřed zahrady je velká kašna s fontánou, ve které se kdysi koupali nazí univerzitní studenti.
Z Lucemburských zahrad jsme si to namířili přímo ke katedrále Notre-Dame. Katedrálu jsme si celou prohlídli a měli jsme možnost si prohlédnout i její klenotnici. Před katedrálou jsme hledali „Bod Nula“, od kterého se počítají všechny vzdálenosti v Paříži. Pověst říká, že když se na něm třikrát otočíte po směru hodinových ručiček, tak se vám splní přání. Stáli jsme kolem něj dlouho……
Poslední zastávkou byl Louvre. Než jsme do něj vstoupili, prohlédli jsme si malý Vítězný oblouk. Před Louvrem jsme vyhlásili bojovou hru. Dostat se po třech přes velkou skleněnou pyramidu do vestibulu Louvru. Zde jsme koupili lístky a vyfasovali mapy. První cesta vedla ke známému obrazu Leonarda da Vinci – Mona Lisa (La Joconda). Čtyřhodinová prohlídka nám všem dala pěkně zabrat. Nohy neposlouchaly a expozic jakoby přibývalo….
V pět hodin jsme opustili Louvre a zamířili k metru. Jeli jsme jeho nejnovější částí, kde jezdí vozy bez řidiče. Po třech zastávkách jsme vystoupili u stadionu Bercy. Přesunuli jsme se do nedalekých garáží, kde nás čekal autobus a večeře – párky. V sedm hodin jsme opustili Paříž a vydali se na cestu domů. Cesta domů proběhla bez problémů a ke škole jsme dorazili přesně v jednu hodinu odpoledne. Zájezd se všem líbil a některým se ani nechtělo domů.
Obrovské poděkování za veškerou perfektní organizaci zájezdu patří paní učitelce Ivě Brožovičové a oběma řidičům, panu Antonínu Tihelkovi ml. a Milanu Janoštíkovi, kteří nás bezpečně autobusem Tihelka dopravili tam i zpět, orientovali se v nelehkých dopravních situacích přímo v Paříži a za pomoc při přípravě snídaní a večeří. Dík patří i paní průvodkyni Květě Krajčové za odborné vedení po památkách a za veškeré informace během zájezdu. V neposlední řadě patří poděkování i dalšímu pedagogickému dozoru, paní učitelce Ireně Štěpánkové a Romaně Jankové, které se spolupodílely na zajištění organizace a bezpečnosti dětí v průběhu zájezdu. Poděkování patří i všem dětem, které se zájezdu zúčastnili, za respektování pokynů pedagogického dozoru tak, že celý zájezd proběhl bez problémů.
Irena Štěpánková a Romana Janková
