1. září je vždy spojeno s nástupem do školy. Na žáky se těší jejich učitelé, spolužáci, nově vyzdobené třídy a po dvouměsíčním odpočinku na všechny čeká zase práce v podobě učení, ale také výlety, akce se školou apod. Letošní 6.M se však v tento den přenesla v čase o několik století zpátky a zamířila rovnou do středověku. V jeho duchu byl totiž zaměřen adaptační kurs v rámci projektu „Spolu to zvládneme“. Cílem tohoto kursu bylo usnadnit budoucím šesťákům a vlastně i paní učitelce třídní vstup do nově vzniklého kolektivu.
První školní den začal v 8,45 hodin na Hlavním nádraží v Krnově. Na nástupišti se sešlo 21 dětí, některé se viděly úplně poprvé. Na zádech neměly aktovky, ale těžké krosny, v ruce spací pytel a společně se vydaly směr Pocheň u Široké Nivy. Po příjezdu na ně čekalo několik náročných úkolů, např. musely projít údolím sirén nebo se ubránit hydrám. Teprve potom došly k budově na okraji vesnice, která se nacházela v malebném prostředí, kousek od lesa.
A protože námětem kursu byl středověk, nečekal děti žádný luxus. Zato si užily 3 dny plné her, které byly hlavně o spolupráci, kamarádství a toleranci. Určitě nikdy nezapomenou na hru Pavučina, kdy museli všichni projít otvory na 2. stranu, aniž by se pavučina pohnula. Pokud se tak stalo, začalo se znovu. Navíc každý otvor mohl být využit maximálně třikrát. Smyslem hry bylo přijít na to, že třídní kolektiv není o jednotlivcích, ale o soudržnosti, domluvě a spolupráci.
Dále děti čekalo hašení ohně vodou z řeky ovšem bez jakékoli nádoby a také noční stezka odvahy. Děti nebyly nadšeny pouze z her, ale s radostí a chutí se vrhly také do přípravy jídla, mytí nádobí či úklidu. Všeobecný ohlas sklidil večer u táborového ohně, kdy se opékaly špekáčky a zpívaly písničky za doprovodu kytary. Vyvrcholením pobytu v Pochni byl 2. večer, kdy byli všichni žáci, přestrojeni do středověkých kostýmů, slavnostně pasováni do stavu rytířského a stali se tak skutečnými ŠESŤÁKY.
A jak hodnotily adaptační kurs samotné děti?
„Nejvíce srandy jsme si užili při pavučině, chutnalo mi jídlo, nejvíce kynuté knedlíky“.
„Celý kurs se mi líbil, byl v dobrém duchu. Nejvíce se mi líbil víceboj. Kostýmy byly perfektní. Měli jsme šanci se dokonale poznat“.
„Nejvíc se mi líbila noční stezka odvahy. Trošku jsme sice promrzli, ale horký čaj to zachránil“.
Celý adaptační kurs se vydařil nejen díky krásnému slunečnému počasí, výborné organizaci, optimismu pedagogického doprovodu, ale především díky těm, kteří v současné době mají u své učebny cedulku s označením 6.M. Nechť jim výborná nálada, elán, nadšení a hlavně soudržnost vydrží celé 4 roky!!!
text: S. Seidlová a žáci 6.M
