My jsme žáci 6.B, adapťákem vesele
V rámci projektu „Spolu to zvládneme III“ se naše třída vydala do středověku jako poslední ze všech šestých tříd. Už jsme měli kusé informace od jiných šesťáků, takže naše cesta do neznáma nabývala určité představy. Stejně jsme se ale nemohli na vše připravit, a to hlavně na nepřízeň počasí.
Vyjížděli jsme za slunečného dne. Na nádraží v Široké Nivě nás čekali dva průvodci, ale jen jeden z nich nás měl doprovodit k bráně do středověku. Posilněni zásobami z domu, jsme se podle staré historické mapy, vydali přes les v plné polní s batohy na zádech do území Sirén, které jsme museli přezpívat, přes území Hyder, které jsme překonávali se zavázanýma očima, do území žhavé lávy, přes které jsme běželi a abychom konečně stanuli ve středověku, museli jsme uhádnout několik těžkých hádanek. A najednou jsme byli tam! Hurá středověk! Následovalo ubytování, oběd z vlastních zásob a seznamování prostřednictvím různých her. Nechyběla výroba erbu, skládání hymny a pokřiku. Docela nám za celý den vyhládlo a abychom si mohli uvařit večeři, potřebovali jsme ulovit zajíce a trefit divoké prase, které pobíhalo kolem. Povedlo se nám to až za velkého deště, který nás zahnal na statek.
Večerní představování ve stylu středověk bylo úžasné. Sešli se žebráci, poutníci, děvečky, služebné, čeledínové, sedláci, selky, hradní paní a pánové, kteří nabízeli pracovní místa na svých panstvích a předháněli se ve svých nabídkách. Smutným zážitkem však byla návštěva místního kata, který odvedl dva z nás. Že by mohlo být ještě hůř??? To jsme ještě netušili, že nás čeká stezka odvahy v pravou půlnoc v pravém černém lese se svíčkami a pravými strašidly. Ale přežili jsme všichni! Nejodvážnější z nás byli odměněni pravým hliněným grošem. Unavení a zmrzlí jsme bez řečí zalezli do kožešin a spali až do ranního budíčku.
Druhý den nás přivítala zamračená obloha, která nás i s deštěm provázela celý den. V jednu chvíli nebyla ani tak zamračená obloha jako všechny naše tváře při zdolávání pavučiny. Asi po dvou hodinách, kdy jsme se konečně dokázali domluvit a všem ukázat jaký jsme tým, který dokáže držet pohromadě a pomáhat si, jsme se mohli pustit do vaření oběda. Guláš chutnal výborně, snad i proto, že jsme měli velký hlad. Odpolední středověké hry jsme si moc užili.
Největším překvapením pro nás bylo, že jsme večer u velkého ohně, pěkně ve středověkém stylu,byli pasováni na rytíře a tím na opravdové šesťáky. A protože byla zima a pršelo, táborové písně jsme zpívali společně na statku.
Páteční ráno bylo ve znamení úklidu statku uvnitř i venku a balení věcí. Zbyl nám i čas na hraní se středověkým hadrovým míčem. Oběd chutnal úplně všem. Kynuté sladké knedlíky vařené na ohni! No, nedejte si. Při odjezdu z Pochně nás vyprovázelo sluníčko. Domů jsme dojeli v pořádku a plni zážitků. A co víc? Poznali jsme se navzájem!
A co na to děti? Pár odpovědí za všechny:
- Co se mi líbilo a proč?
„ Líbila se mi pavučina, protože jsme tam museli přemýšlet a spolupracovat.“
„ Líbily se mi hry a aktivity, protože byly zábavné.“
„Líbila se mi stezka odvahy, byla strašidelná.“
- Co se mi nelíbilo a proč?
„Kohout, který kokrhal už v šest ráno!“
„Postele, byly moc tvrdé a bolely mně záda.“
„Že se na mě nedostalo s vařením oběda.“
- Co bych změnil/a a proč?
„Aby byl adapťák aspoň týden!“
„Počasí, bylo hrozné a bylo mi pořád zima.“
„Líbilo se mi, nic bych neměnila.“
Žáci 6.B a Romana Janková, tř. učitelka
