Kurz bruslení pro hochy 6. – 9.tříd začal 16.1.2012 a potrvá do konce března, i když některé třídy skončili trochu dříve. Hoši přecházejí v hodinách TV na Zimní stadion a zde se učí bruslení i samotný hokej. Dívky se přidaly ke klukům v druhé půli února a některé pojaly kurz velmi aktivně a kreativně, k pobavení svému i našemu.
Kurz bruslení pro hochy 6. – 9.tříd začal 16.1.2012 a potrvá do konce března, i když některé třídy skončili trochu dříve. Hoši přecházejí v hodinách TV na Zimní stadion a zde se učí bruslení i samotný hokej. Dívky se přidaly ke klukům v druhé půli února a některé pojaly kurz velmi aktivně a kreativně, k pobavení svému i našemu.
Kurz samotný se už nyní dá hodnotit jako úspěšný, i když ne vždy byly podmínky ideální. Na vlastní kůži jsme si zažili lidi nadšené z toho, že se mládež hýbe a dočkali jsme se i ochotné pomoci a ohledů, někdy i pochval. Ale zažili jsme bohužel také lidi, kteří ignorovali logická vysvětlení i naši snahu vyjít všem vstříc. Naštěstí jich bylo málo a převážili ti, kteří nás chválili či nás podpořili slovem i činem. Děkuji jim za to.
Zdaleka ne všichni žáci uměli bruslit a nebyli ani náležitě vybaveni. Ale našlo se mnoho žáků, kteří toho nedbali. Všichni, kteří vkročili na led a pustili se do kurzu naplno a s nadšením, zaslouží velkou pochvalu a je úplně jedno, jestli to umí či ne nebo jestli jsou sportovní „typy“. Takových žáků, kteří se do sportu pustí naplno a nehledí na to, zda to umí, si vážím nejvíce.
K hokeji jsou často připojována i velká rizika ohledně zranění. Nám se naštěstí podařilo kurzem projít bez větších komplikací. Žáci nesměli na led bez povinného vybavení (přilba a rukavice). Ač se to mnohým nezdá, tyto dvě na první pohled zbytečnosti zachránily velké množství situací. Naraženinám a menším modřinám se vyhnout nedá, ale kluci to naštěstí brali sportovně. Sanitku jsem volal pouze jednou v situaci, kdy se hráč nešťastně udeřil vlastní hokejkou do břicha. Chtěli jsme mít stoprocentní jistotu, že nemá žádné vnitřní zranění. Proto byl ihned odborně ošetřen. Zjistilo se, že je zcela zdráv a ještě týž den byl poslán domů. V rámci našich možností byla bezpečnost co největší.
Došlo k malinko kuriózní situaci, protože každá třída si zasloužila jedno NEJ. 6.A a 6.B byli NEJAKTIVNĚJŠÍ. Jednoznačně v největším počtu se do toho vrhli a hráli tak krásný hokej, že mi je líto to skončit. 6.a 7.M byli NEJPOSLUŠNĚJŠÍ. Plnili každý příkaz bez odmluv a spolupracovali nejlépe. 7.A a 7.B udělala NEJVĚTŠÍ POKROK. Začínali jako absolutní outsideři, ale i oni si nakonec zahráli pěknou hru a mnozí se bruslit naučili. 8.A a 8.B má smutný osud, protože měli kurz NEJKRATŠÍ. Vzhledem k okolnostem museli kurz předčasně ukončit a měli smůlu i v tom, že se křížili s výukou jiných škol a jednou dokonce profesionálních hokejistů. Hráli krásně a byli šikovní, ale neměli moc možností to předvést. 8.a 9.M byli jednoznačně NEJZKUŠENĚJŠÍ. 9.M byla se mnou na ledě už loni a šlo to poznat. Měli jsme na ledě nejméně starostí, kluci byli moc šikovní a hrála se od počátku pěkná hra bez třenic a faulů. 9.A a 9.B zažila NEJVĚTŠÍ ŠOK, protože hned na druhé hodině, kdy si poprvé přinesli hokejky a měli se učit vést puk, hráli hokej se zkušenými hokejisty z místního klubu, kteří byli jen v pěti lidech a byli ochotni kluky učit přímo během hry. Sice se to rovnalo hození neplavce do divoké vody, ale notně vyjevení kluci to zvládli skvěle. Během tří dnů celá skupina uměla hrát hokej se vším, co k němu v amatérském provedení patří a poslední hodina patřila k nejlepším.
Dívky moc hodnotit nechci, ale co jsem viděl mě velice těšilo, byly šikovné a mnohé překvapily všechny svým uměním zvládat brusle. A nemohu si odpustit speciální pochvalu pro dívky z 9.B, které nejen že bruslily nejvíce ze všech tříd, ale vymýšlely si na ledě i tance a choreografie k pobavení i obdivu obou vyučujících.
Myslím že, první kolo tohoto kurzu se podařilo a doufám, že tím bruslení nekončí a budeme v něm pokračovat i příští rok.
Text a foto: M. Kopeček
