Mohli si chvíli zahrát na skauty, indiány nebo eskymáky. Přestože se s matematikou museli poprat v přírodě, o život jim ale nešlo. Deváťáci (9.A) v paměti hledali to, co už zapomněli. A páťáci (5.B) se snažili použít v praxi to, co se sotva naučili.
Mohli si chvíli zahrát na skauty, indiány nebo eskymáky. Přestože se s matematikou museli poprat v přírodě, o život jim ale nešlo. Deváťáci (9.A) v paměti hledali to, co už zapomněli. A páťáci (5.B) se snažili použít v praxi to, co se sotva naučili. Smíšená družstva deváťáků a páťáků soutěžila v osmi disciplínách.
Přesně odhadnout čas, počet nebo míru, není rozhodně jednoduché. Jak velký udělat krok, aby dokázali spočítat plochu hřiště a jak velké má být rozpětí mezi palcem a ukazováčkem, aby správně určili objem kmene stromu, jednoduše jen vypadá. Tajně si přát, aby vylosovali jednodušší hlavolamy se zápalkami (v našem případě se slámkami), to chtěl každý. Odhadnout kolik „berušek“ je v hromádce, dokázala všechna družstva hádat bravurně.
Zopakovat si násobilku? Že to nic není? Ale když máte ve velmi omezeném čase vypočítat patnáct příkladů a výsledky ještě sečíst, už tak snadné není. Členové družstva měli ještě jednu překážku – přesvědčit ty ostatní, že právě ta jeho finta a zkušenost je to nejlepší řešení úkolů.
Matematická štafeta byla už jen „třešnička na dortu“. Vždycky se říká, že nejdůležitější je zvítězit. Nám o to, tak úplně nešlo. Nestali se z nás za dvě hodiny ani skauti, ani indiáni, ale přežili jsme ve zdraví, bavili jsme se, soutěžili. Sladká odměna bude následovat.
Text a foto: Bokischová L., Brožovičová I.
