V pátek 16. listopadu jsme v 6. M zažili zajímavý projektový den. S tématem „Den boje za svobodu a demokracii“ jsme si pohráli po svém. Do školy jsme přišli ve stejném oblečení. Nejdříve p. učitel napsal na tabuli velkým písmem “OD 8:00 DO 10:00 BUDE PROBÍHAT HRA“. První hodina nás moc bavila.
V pátek 16. listopadu jsme v 6. M zažili zajímavý projektový den. S tématem „Den boje za svobodu a demokracii“ jsme si pohráli po svém. Do školy jsme přišli ve stejném oblečení. Nejdříve p. učitel napsal na tabuli velkým písmem “OD 8:00 DO 10:00 BUDE PROBÍHAT HRA“. První hodina nás moc bavila. Museli jsme sedět rovně, odpovídat krátce a stručně. Zjistili jsme, jak dokážeme táhnout za jeden provaz. Přetáhli jsme na laně deváťáka dovnitř třídy. Pochodovali jsme společně, až se třásl strop a provolávali „Emáci jsou tvrďáci!“ U pádu důvěry jsme se sice báli, ale začali jsme se stmelovat. Měli jsme pocit, že jsme dokonalý kolektiv. Navíc nám pan učitel pořád zdůrazňoval, jak jsme lepší než ostatní třídy. Po hodině jsme se všichni shodli, že se nám to líbilo.
Druhou hodinu se ale začaly dít podivné věci. Nejdříve se nás p. učitel zeptal, jestli si myslíme, že by naši kamarádi z ostatních tříd pochopili, co děláme. Když jsme řekli, že asi ne, poslal nás za nimi, ať jim řekneme, že už se s nimi nebudeme kamarádit. Nechtěli jsme, ale věděli jsme, že je to jen hra, tak jsme šli. Když jsme se vrátili, na zdi visely veliké fotografie p. učitele a on řekl, že stejně všechno, co děláme, nám říká on, takže nikoho jiného ani vidět nepotřebujeme. Nemohli jsme se už ničemu smát. Pak se zeptal Albert, jestli by tu fotku mohl pokreslit. Poté, co to udělal, ho pan učitel odvedl, a když se vrátil sám, řekl nám, že už tam po něm bude prázdné místo a že si tam můžeme dát věci. Pak nás začal přesazovat podle toho, co dělají naši rodiče, nebo kdo měl někoho z rodiny v Americe a tak. Zkoušel nás jako první hodinu, ale všechny otázky byly jen o Německu nebo Rusku. Nakonec jsme si přečtli články z roku 1939 a 1989. Po hodině už skoro nikdo nezvedl ruku, že by se mu hra líbila. Naopak. Ale co s tím? P. učitel řekl, že pokud se nám něco nelíbilo, že to musíme nějak dát najevo. Tak jsme se rozhodli pro demonstraci.
Třetí hodinu jsme si vyrobili transparenty s hesly a vydali se po škole demonstrovat. Navštívili jsme různé třídy a provolávali hesla: „Chceme se smát!“, nebo „Vraťte nám Alberta!“ a vyrobili jsme české vlajky, protože nás nebavilo se učit jenom o Rusku nebo Německu. Byla to legrace. Všichni vykukovali ze tříd, co se to děje. Spokojeně jsme se vrátili do třídy, kde už vše bylo zase tak, jak jsme byli zvyklí. Povídali jsme si, jak to bylo v roce 1939 a 1989.
Také jsme vyrobili plakát s našimi vzkazy a fotkami z roku 1939, 1989 a z páteční demonstrace.
„Páteční hra se mi moc líbila. Bylo to úžasné. Byla bych ráda, kdyby takových akcí bylo víc.“
„Bylo dobré, jak jsme si hráli na tu dobu, ale nechtěl bych v ní žít.“
„Moc se mi líbila páteční demonstrace, ale nechtěla bych žít před rokem 1989.“
„Skvěle strávený den!“
Text a foto: žáci 6.M a L. Křehlík
