Poněkud „nenápadný“ státní svátek, připadající na 1. ledna, se nejspíše ztrácí v únavě z předchozího večera. A možná také, že se s touto událostí dodnes spousta Čechů a Slováků zcela nesmířila a proto si na něj málokdo ten den vzpomene.
Poněkud „nenápadný“ státní svátek, připadající na 1. ledna, se nejspíše ztrácí v únavě a kocovině z předchozího večera. A možná také, že se s touto událostí dodnes spousta Čechů a Slováků zcela nesmířila a proto si na něj málokdo ten den vzpomene. Ovšem vznik dvou mrňavých států ve střední Evropě provázelo zcela příkladné a nenásilné rozdělení, o kterém si jiné státy mohly nechat jenom zdát.
Už téměř od samého vzniku Československa v roce 1918 existovaly, převážně na slovenské straně, snahy o částečnou, nebo úplnou nezávislost Slováků na české části republiky. Poprvé se Slovákům podařilo osamostatnit těsně před 2. světovou válkou. Slovenští politici 14. 3. 1939 pod nátlakem Hitlera vyhlásili nezávislost na Československu a založili Slovenský štát. Ten vydržel pouze do roku 1944, tedy ani ne do konce války, a v roce 1945 bylo opět obnoveno Československo. V době komunismu 1948 – 1989 nemohla být o nějakých myšlenkách na samostatné Slovensko ani řeč.
Teprve po pádu komunismu a obnovení demokracie se obnovily i myšlenky na samostatnost Slovenska. V prvních měsících po pádu komunismu to šlo pocítit při „handrkování“ o název republiky, kdy se uvažovalo o různých variantách, jak nahradit název Československo, např. s pomlčkou v názvu Česko-Slovensko. 23. 4. 1990 pak byla naše republika oficiálně přejmenována ústavním zákonem na Českou a Slovenskou Federativní Republiku (ČSFR), velká písmena ve všech slovech se psala proto, aby slovenští představitelé neprotestovali, že podle českého i slovenského pravopisu se přídavná jména píší malými písmeny (správně tedy Česká a slovenská federativní republika), požadovali totiž také velké písmeno pro slovo „slovenská“, aby bylo jasné, že republiky, spojené ve federaci, jsou dvě.
Národnostní (nebo spíše politické) spory se vyhrocovaly tak, že nakonec došlo 1. 1. 1993 k definitivnímu rozdělení Československa na dva samostatné státy – Českou republiku a Slovenskou republiku.
Nutno poznamenat, že s tímto politickým krokem většina Čechů, ale také ohromná část Slováků nesouhlasila. Nicméně je zajímavé, že od doby rozdělení jsou vztahy Čechů a Slováků asi na nejlepší úrovni, což se dá brát jako ohromné plus.
Na závěr je potřeba podotknout, že rozdělení na oba státy proběhlo poklidnou cestou, i když určité problémy (s bydlištěm, rozdělením rodin, zaměstnáním apod.) byly. Takováto klidná cesta však není samozřejmostí, protože třeba rozdělování Jugoslávie zhruba ve stejné době proběhlo velice krvavě. Proto poklidné rozdělení Československa bývá v zahraniční politice mnohdy dáváno za vzor.
Text: J. Šifner
