Oxford – aneb jak dostat žáky na univerzitu

 

Ráno zase sluníčko a obloha bez mráčků, už se bojíme, že ani nezažijeme pravé londýnské či anglické počasí, pověstnou mlhu a déšť. Vyspali jsme se báječně, na tvářích žáků se na srazu před školou odráží spokojenost, vybíravější v jídle trochu brblají, ale co už.

Ve škole nás čekají opět herní aktivity na uvítanou, abychom se probrali. Zase brbláme, musíme se hýbat, ale co už. Prokousáváme se novými slovíčky a plníme zadané úkoly s větším či menším zaujetím, ale také proto jsme sem jeli, abychom se něčemu přiučili.

Ve dvanáct vyrážíme do Oxfordu, máme asi 2 hodiny cesty autobusem před sebou, svačíme, odpočíváme a očekáváme, co uvidíme.

Chvíli po druhé hodiné odpoledne již procházíme oxfordskými uličkami a dýcháme atmosféru středověku ve městě se 150 tisíci obyvateli. Míjíme Tawn Hall (radnici), Carfax Tower (věž bývalého kostela považována za centrum města ), Saxon Tower ( věž kostela Svatého Michala), botanickou zahradu a Most nářků (repliku mostu v Benátkách) a další historické zajímavosti…

Nejvíce nás však zaujala Oxford University svou historií i vzhledem, zvláště pak její největši kolej, Christ Church College, kterou prohlížíme i zevnitř na vlastní oči. Na Oxfordskou univerzitu je velmi obtížné se dostat, za 900 let své existence zde studovali králové, císaři, prezidenti, politici, vědci, držitelé Nobelové ceny, spisovatelé, malíři, hudební skladatelé, herci a mnoho dalších osobností.

A nás, z malého města v Česku, se tam dostalo hned 45 najednou! Jako by se tady zastavil čas. Ocitáme se v Bradavicích, v době Harryho Poterra a Hermiony Grangerové, v Nebelvíru, stoupáme po širokém mramorovém schodišti s kamenným zábradlím do jídelny, kde se scény filmu natáčely. Ale tady je to skutečnost, žádný film! Moc se nám tu líbí, obdivujeme všechno, katedrálu, typické stavby, upravená venkovní prostranství… Prostě všechno. Náš údiv znásobuje setkání s Češkou Ruth, která zde pracuje jako strážce pořádku a povypráví nám historii a systém vzdělávání na Oxfordské univerzitě. Úkol zněl jasně, najít tuto paní mezi ostatními strážci a povedlo se! Děkujeme Adrianě a Barči a udělujeme velkou pochvalu! Odcházíme nadšeni. A pak, že je to obtížné, dostat se na Oxford!

Nadšení nám zůstává, když po cestě potkáváme obchod se suvenýry Harryho Pottera a dostáváme rozchod na 35 minut. V půl šesté sedáme do autobusu a těšíme se, že za 2 hodiny budeme u náhradních rodin, kde dostaneme najíst a odpočineme si. Zitra nás čeká opět škola a londýnská muzea.

P.S. Zdravíme všechny kolegy, kteří zde nemohou být s námi. Zkrátka na Oxford se nedostane každý. 🙂

Vaši bodyguardi

Nejnovější příspěvky
Archivy