Probudili jsme se opět do nádherného slunečného rána. Jako bychom ani nebyli v Anglii. Předpověď hlásí 18 stupňů. A to nám slibuje na celý týden. A my jsme přesvědčeni, že to vyjde a krásné počasí vydrží.
Sraz u jazykové školy v 8.30, pro několik z nás neznamenal sraz v 8.30, ale až v 8.52. Hned jsme zjistili, kdo chybí, protože se osvědčil i systém počítání oveček, 4 bodyguardi = 4 skupiny po 11 až 12 lidech pro každého bogyguarda ( pozn. důležité je si zapamatovat, která ovečka patři komu ). Nakonec dorazili všichni, jen bylo potřeba po cestě v parku vyvenčit psa.
Výuka začala v devět, ve třech skupinách, malou rozcvičkou, seznámením s lektorem i s angličtinou hrou a fyzickou aktivitou. Později skupiny kreslily a popisovaly dárky k narozeninám, který si přejí, pak o nich děti diskutovaly, buď jej představovaly nebo hádaly otázkami. Také popisovaly členy rodiny. Další skupina měla podle obrázků vymyslet a vyprávět jednoduchý příběh. Po přestávce následovaly další herní aktivity. Dopoledne uběhlo jako voda, školu jsme opustili a nasedli do autobusu směr centrum Londýna.
Naše první kroky směřovaly na slavný Tower Bridge. Skrz něj jsme došli k hradu zvaném Tower of London. Než se podařilo zajistit vstupenky, pustili jsme se do focení selfie fotek ze všech možných úhlů. V Toweru nejdříve navštěvujeme sál s korunovačními klenoty. Je to krása, až zrak přechází: koruny, žezla, ale i jídelní servisy z pravého zlata vykládané diamanty (bodyguardy zaujala obrovská mísa na punč s ještě větší naběračkou – pozn. Vánoce se blíží ). Děti zaujala prohlídka věže s mučícími nástroji a Bílé věže se sálem plným rytířské zbroje, brněním a muniční sklad se sbírkou zbraní. Zpestřením byl i pochod stráží skrz nádvoŕí v tradičních uniformách.
Zajímavá byla i procházka přes Temži po Millenium Bridge až na nábřeží řeky. Zde jsme nastoupili na loď a uháněli do Greenwich. I když nás už bolely nohy, vyšlapali jsme ke královské observatoŕi a vyfotili se na vyznačeném nultém poledniku. Zde se však zjistilo, že ten se podle GPS nachází asi 100 m jiným směrem. Ale my jej přesto našli v parku a stanuli na něm ( díky Michalovi ). Autobus nás vyzvedl naštěstí nahoře u parku a odvezl nás do rodin. V devět večer jsme byli doma jako na koni. Pořádně nám vyhládlo a moc se těšíme na večeři!
