Poslední listopadové sobotní odpoledne jsme se vydali s dětmi 3.oddělení školní družiny na návštěvu do Zátora. Jeli jsme vlakem, což bylo pro děti, které jezdí většinou auty, docela zajímavé. Navštívili jsme: „Čmeláky“ na jejich kouzelné základně na vršku, odkud je vidět do údolí Zátora. Zároveň je to blizoučko do lesa.
Poslední listopadové sobotní odpoledne jsme se vydali s dětmi 3.oddělení školní družiny na návštěvu do Zátora. Jeli jsme vlakem, což bylo pro děti, které jezdí většinou auty, docela zajímavé. Navštívili jsme: „Čmeláky“ na jejich kouzelné základně na vršku, odkud je vidět do údolí Zátora. Zároveň je to blizoučko do lesa. Vedoucí čmeláků – Kamil Krmášek a Martin Maniš nám připravili pestrý program. Nejprve nás vyzkoušeli z prostorové orientace v terénu, potom nám rozdali mapy, abychom mohli hledat stromy a keře podle obrázku. Poznávali jsme některé byliny a rozeznávali jsme zvuky ptáků a zvířat podle nahrávky. Taky jsme si zahráli kolíčkovou a vikingskou hru. Když se setmělo, schovali jsme se na základnu, kde bylo příjemné teplíčko a prohlídli jsme si chatu. Dostali jsme čaj na zahřátí. Romantickou atmosféru doplnily petrolejové lampy, praskající oheň v peci a písně u kytary. Dětem se výlet velice líbil a určitě bychom tam chtěli zajet někdy na jaře na pozorování noční oblohy hvězdářským dalekohledem.
Kdo vlastně jsou ti: „Čmeláci?“ Je to spolek BUMBLEBEES, Čmeláci Zátor. Dříve tento oddíl pracoval pod názvem Brontosaurus. Cílem tohoto spolku je podporovat vztah dětí a mládeže ke krajině v místě, kde žijeme. Čím se zabývají? Děti a mládež v obci Zátor a okolí se vzdělávají neformálně tak, aby je to bavilo a měli nevšední zážitky. Jejich prioritou je ochrana přírody, krajiny a životního prostředí. Zajímají se především o vodu a ochranu vodních toků s ohledem na Evropskou vodní chartu. Obnovují vazbu mezi lidmi a přírodou, zapomenuté tradice našeho místního dědictví a vytvářejí tradice nové. Chtějí, aby nikomu nebylo lhostejné prostředí, ve kterém žijeme.
Tímto bych chtěla poděkovat a těším se na další spolupráci.
Text a foto Dagmar Gebauerová
