Spali jsme 4 hodiny a méně, ale na srazu jsme všichni včas a s úsměvem. Vydatně jsme se nasnídali a vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím. Pokyn: “Nakupte si jídlo na celý den” si vyložíme každý po svém. Dojde nám to později. Zítra už budeme vědět, že celý den, znamená opravdu celý den.
Zato informaci: “potřebujeme na zelenou” už jsme vstřebali výborně. Orientace v metru už není problém, i když někteří stále dýchají dozoru na záda. Co už. Je to lepší než se ztratit a přijít o body do celotýdenní soutěže.
Vystupujeme na Malostranské a míříme do Valdštejnské zahrady. Tady si vyjasňujeme informace, co to vlastně je Senát a už víme, že tady opravdu parlament nezasedá. V zahradě se nám nejvíce líbí pávi. Vydržíme s nimi celých 30 minut, které jsme dostali na prohlídku.
Po starých zámeckých schodech stoupáme k Pražskému Hradu. Tady nás zastavuje bezpečnostní kontrola. Všichni jsme prošli, nic nebezpečného u sebe nemáme. Někteří si kontrolu vyloženě užívali a záznam odeslali domů. Ve Zlaté uličce nás překvapují malinké domečky. Pomalým tempem scházíme k nejzajímavější soše na Hradě. Že každoročně zaujme holky, chápeme, ale letos se se stejným nadšením fotí i kluci. No nevadí.
Po prohlídce “Příběhu Pražského Hradu” se podíváme na střídání stráží a pak v klidu poobědváme z vlastních zásob, ale kdo může říct, že obědval na Hradě? Rozdělíme se na dvě skupiny a jdeme na prohlídku chrámu sv. Víta a Starého Královského paláce. A tady vlastně začala naše Královská cesta pozpátku. Letos poprvé jdeme opačným směrem než králové, kteří touto cestou jezdili ke korunovaci. Nerudovou ulicí, k chrámu sv. Mikuláše – zde jsme splnili úkol do chemie, přes Karlův most na Staroměstské náměstí – tady máme rozchod na vypracování pracovních listů a klasický sraz na poledníku. Trochu nám překáželi turisté, ale zvládli jsme to. I když nultý poledník to opravdu nebyl.(R.G.) Celetnou ulicí kolem Černé Madony až k Prašné bráně a končíme u Obecního domu, kde obvykle královský průvod začínal. Odpovídáme na záludné otázky a sbíráme další bodíky do soutěže.
Spěcháme na večeři, protože v 19:00 nás čeká divadelní představení Pygmalion. Nejdřív si musíme ujasnit, jestli jdeme do kina nebo do divadla, co je vlastně činohra, a jaký je rozdíl mezi činohrou a operou. Dotaz, jestli máme lístky k sezení nebo stání už neřešíme. Necháme se překvapit.
Představení se nám líbilo. Hlavně jsme viděli naživo herce, které známe jen z televize. Děkuje paním učitelkám z češtiny za výbornou přípravu.
Protože večeře byla díky divadelnímu představení brzo, stavujeme se ještě před cestou na hotel na druhou večeři. Spokojeni se v pořádku přesouváme na hotel a kupodivu brzy (i když ne všichni) usínáme.
Pochvala dne: J.F., R.G., Pk.H. za výborné dějepisné znalosti a schopnost absorbovat množství nových informací.
Foto dne:
