Konec školniho roku se blížil a my s očekáváním čekali, až se přiblíží i datum našeho školního výletu, 14.červen. Sešli jsme se brzy ráno na nádraží ( 18 + 2 ) a vyrazili na dvoudenní výlet s nadšením. Cesta vlakem do Štramberku byla s dvěma přestupy, ale uběhla docela rychle.
Konec školniho roku se blížil a my s očekáváním čekali, až se přiblíží i datum našeho školního výletu, 14.červen. Sešli jsme se brzy ráno na nádraží ( 18 + 2 ) a vyrazili na dvoudenní výlet s nadšením.
Cesta vlakem do Štramberku byla s dvěma přestupy, ale uběhla docela rychle.Na nádraží ve Štramberku na nás čekala slečna Bára, naše průvodkyně, která nás seznámila s programem. Nechali jsme si odvézt zavazadla do rekreačního střediska a vyrazili vstříc připravenému programu.
Prvním bodem programu byla jeskyně Šipka nacházející se na kopci Národního sadu. Jeskyně Šipka je známá nálezy kosterních pozůstatků neandrtálce (čelist dítěte). Po prozkoumání jeskyně jsme dostali za úkol vypočítat příklad. Museli jsme písmenům přiřadit čísla soch a bust známých českých velikánů jako např. Leoše Janáčka (i když naše škola nese jeho jméno, stejně jsme ho nepoznali), Bedřicha Smetany, svatého Václava, T. G. Masaryka, F. Palackého atd…. Nepřekonatelný problém a velký boj: poznat sochy, přiřadit čísla a vypočítat příklad. Odměna pak byla sladká!
Po náročné matematice jsme se nasvačili a odpočívali u lukostřelby, tam jsme aspoň nemuseli přemýšlet, vždyť jsme na vyletě!. A taky to tak vypadalo. Úpěšnost střelby nebyla 100% u všech, ale snažili jsme se.
Bylo pravé poledne a na kostele odbíjela nahlas dvanáctá. Otázky: “To už je dvanáct? A kolik je v Krnově?”, nás překvapily. Pohotová odpověď paní učitelky: “Čtyři!” a překvapená reakce: “A to jako fakt?“ nás rozesmála.
A vzhledem k tomu, že bylo poledne a nám vyhládlo, ptali jsme se, kdy už budeme obědvat. Oběd jsme si museli zasloužit strmým výstupem k Štramberské Trúbě. S přímým výhledem na Trúbu jsme poobědvali kuřecí plátek s bramborovou kaši a posilněni se vydali až úplně nahoru po dřevěných schodech. Výhled z Trúby byl úžasný, nejen na město Štramberk, ale i na celé Beskydy.
Sestup dolů byl náročnější než výstup, ale zvládli jsme ho a náměstí nás přivítalo vůní skořice a čerstvých štramberských uší. Navštívili jsme totiž jednu z místních pekáren. A že jich tam je! Výklad pekaře, proč se zrovna ve Štramberku pečou uši a jak se pečou, byl vyčerpávající a nakonec jsme si jedno čerstvé ucho mohli dokonce odnést a sníst, popř. koupit domů. To byla dobrota!
Přesun na druhou stranu náměstí, do aqua terra expozice, náročný nebyl. Zato překonat strach z exotických zvířat, hlavně hadů, které nám ochotný průvodce dával za krk nebo do rukou, pro mnohé z nás náročný byl. Viděli jsme piraně a další exotické ryby, různé druhy hadů, želv, pavouků, opice a dokonce i krmení varana a želvy živou myší.
Jízda na čtyřkolkách, která byla posledním bodem programu, a na který jsme se těšili nejvíce, byla nejzajímavější a překonala naše očekávání. Nejdříve zkušební jízda v menší dráze, poté delší okruh. Zprvu se někteři zdráhali, ale za chvíli jízdě přišli na chuť a střidali se neustále dokola. Nakonec jsme museli čtyřkolky opustit a spěchat na vláček, který nás dovezl do rekreačního střediska. Byli jsme rádi, že už nikam nemusíme šlapat po svých.
V středisku jsme dostali večeři a pak ubytování v chatkách. Pak už jen převléknout postele a volno na sport, zábavu nebo odpočinek. Večerka v deset nám nic neříkala, proto jsme ráno byli nevyspaní a unavení a když jsme se dozvěděli, že půjdeme 4 km pěšky na nádraží ve Štramberku, zavládlo zděšení. Po snídani jsme vyklidili chaty a vydali se na cestu. Cesta vedla stále do kopce, ale naštěstí jsme v polovině cesty měli pauzu na náměstí, kde jsme se posilnili kuřecími řízky. Cesta na nádraží a zbylé kilometry uběhly rychle. Vyzvedli jsme si zavazadla, která jsme asi opět nechali přivézt až k nádraží, nasedli na vlak a hurá domů. Unavení a plní zážitků jsme v Krnově vystoupili z vlaku ve tři. Výlet jsme si všichni moc užili.
Text a foto Romana Janková a Veronika Pazderová
