Po vydatné snídani vyrážíme 7:45 směr Vyšehrad. Teda, to bylo v plánu, ale protože číslo 48 dodržuje svůj standard, vyrážíme o 7 minut později. Dneska nám to tolik nevadí, objednané prohlídky máme až později. Metro s námi vyjelo až na povrch a za pár okamžiků už procházíme po hradbách Vyšehradu. Fotíme se. Výhledy jsou opravdu úžasné. A snažíme se zjistit, odkud že to ten Šemík s Horymírem skočil do Vltavy.
Po krátké návštěvě hřbitova se spoustou známých osobností, nás čeká nádherná procházka po břehu Vltavy až ke Karlovu mostu. Počasí se vydařilo, děti úžasně spolupracují, takže nemusíme klusat jako loni. U Karlova mostu se musíme rozdělit na dvě skupiny. Jednu čeká prohlídka muzea, druhá nastupuje do lodi. S limonádou a nanukem nebo perníkem se projíždíme 40 minut po Vltavě. Několikrát pod Karlovým mostem – rozeznáváme staré i novější oblouky, které předtím zničila povodeň. Kapitán Karel doplňuje výklad fotografiemi. Vezme nás i do Čertovky. Tu známe z filmu Chobotničky z 2. patra. Proplouváme kolem restaurace, která se jmenuje Kampa park – při povodních je z ní Aquapark.
Mimochodem víte proč se Vltava jmenuje Vltava? Nebo jak je hluboká?
My už ano. Název pochází od Keltů a znamená divoká voda. Nám tak divoká nepřipadá a tak nám kapitán vysvětluje, že už je stará a uklidnila se. Ne, vážně. Řeku zpomalily přehrady, které se na ni vybudovaly. A ta hloubka? Skákat z mostů se nedoporučuje. V místě, kde jsme stáli, byla hloubka sotva 70 cm.
Potom se vystřídáme a jdeme do muzea. Na modelu vidíme průběh stavby Karlova mostu. Některé nástroje, které se používaly i jak dostávali kameníci zaplaceno. Můžeme sejít i k základům staršího Juditina mostu, nebo se podívat na prst sv. Anežky.
Prohlídka skončila a protože máme trochu času, jdeme se podívat na tančící dům a do krypty kostela, kde zemřeli parašutisté po atentátu na Heydricha.
Následuje prohlídka Národního divadla. Projdeme se od základních kamenů až po střechu. Vyzkoušíme si i sedadla v přízemí a na první galerii. Něco pro ty, co se bojí výšek, ale vidíme zblízka lustr, který má v průměru 3,5 metru A 207 žárovek.
Procházkou přes kampu dorazíme do muzea Karla Zemana. Do dalšího muzea se nám moc nechce, ale nakonec je to zajímavé. Filmové efekty z filmů jako Cesta do Pravěku nebo Vynález zkázy jsou zajímavé, i když v dnešním filmu by asi neobstály. Ale můžeme si to vyzkoušet a tak lítáme na kole, nasazujeme si potápěčskou helmu, fotíme se na koni …
Cestou na večeři se ještě stavíme v dolní časti Václavského náměstí na referáty, které se v neděli nějak zapomněly vzít. A po večeři …. nákupy.
A tady měl článek i program končit, ale protože se nám opět nahromadila energie a cesta k hotelu byla neúnosně hlasitá, završená nouzovým zastavením eskalátorů, ke kterému se nikdo nepřiznal, zařadili jsme tématický Kubišův běh. Náš hotel se totiž nachází blízko zatáčky, kde došlo k atentátu na Reinharda Heydricha. Dneska jsme se o této události už něco dozvěděli a tak jsme zamířili z kopce dolů, do osudné zatáčky. Tam začal náš běh ne o život, ale o postel. Rozdělili jsme se na parašutisty a gestapo a snažili se doběhnout zpět k hotelu aniž nás chytili, jinak jsme se museli vrátit a běžet znovu. Běželi jsme tedy stejnými místy, jako před lety Gabčík s Kubišem. My jsme ale po úspěšném zdolání trasy, mohli jít v klidu spát. (0:27 – ale stále nespíme)
