Takový byl název naší první dnešní výstavy, ale když jsme se kolem sebe rozhlédli u snídaně, vypadalo to, jako bychom tam už byli. Po místnosti se ploužily jen stíny s kruhy pod očima a nepřítomným výrazem. Snídaně je naštěstí probrala, tak jsme mohli, po malém varování o případném opakování včerejšího úspěšného běhu, vyrazit. Vyhlásili jsme také vítězné parašutisty, kteří doběhli první (5,11), později jsme se dozvěděli, že 5 byl vlastně zrádce, a k parašutistům přeběhl až během běhu. Nevadí.
Na Výstaviště jsme dorazili s předstihem, tak jsme si posedali, kde se dalo a svačili. Uvnitř bylo zakázáno skoro všechno. Žák 48 to okomentoval: “Tady můžu akorát jít a dýchat.” Hlavně ne moc hlasitě 🙂
Dostali jsme audioprůvodce a tak mohl výstavou procházet každý svým tempem. Byly tam mumie nejen lidí, ale i zvířat. Staré egyptské i nové, staré jen pár let. Dozvěděli jsme se, že mumie může vzniknout i v určitých přírodních podmínkách, nejen v rukou balzamovačů.
Po mumiích jsme vyrazili do muzea čokolády. Prohlídli jsme si muzeum, dozvěděli jsme se spoustu informací o kakaových bobech. Ochutnali čokolády z různých zemí a zkoušeli zvednout 50 kg pytel, ve kterém se boby přenáší a lidé ho musí zvedat 100x denně. Podívali jsme se na výrobu pralinek a dostali jsme i ochutnat. Na závěr jsme si vyrobili vlastní čokoládu. Domů jí asi nepřivezeme, je moc dobrá.
Poté míříme do židovského muzea. Navštívíme 2 synagogy a židovský hřbitov. V Pinkasově synagoze je na zdech spousta jmen Židů deportovaných do koncentračních táborů. Nacházíme i jména z Krnova, která si spojíme se zlatými destičkami z krnovského náměstí. Nahoře je výstava obrazků a osobních věcí dětí z Terezína. Některé to moc nezajímá. Ještěže existují mobily. (Kdyby tady nebyly opravdu nutné, doporučili bychom je nechat doma, děti do nich hledí po cestě, v tramvaji i u večeře. Hrůza.)
Muzeum smyslů je úžasné. Tady si vyhrajeme a vůbec se nám nechce odcházet. Poznáváme věci čichem, hmatem, zjišťujeme, jak nás klame zrak. Jsou čáry rovné nebo křivé? Kratší nebo stejně douhé? Krabice úzké nebo široké? Místnost našikmo nebo vzhůru nohama?
A večer? Sportovní tmavé oblečení a pro velký úspěch zopakujeme včerejší běh. (32 přišla poprosit, jestli může být tentokrát parašutista – žádný problém). Protože poběžíme jinudy, bude to tentokrát Gabčíkův běh. Kdo se chce vyměnit a běžet za jinou stranu než včera, může. A aby to bylo zajímavější, poběží se s plnou polní a se zbraněmi.
Děti neprotestují a vypadá to, že se někteří i těší. Realita je samozřejmě jiná. Zbraně sice dostanou a běhat budou, ale je to odměna v podobě laser game. Když se pořádně vyblbnou, vyrazíme zpátky. U hotelu ještě pro jistotu absolvují zkrácený běh – 5, 30 a 48 a můžeme jít spát.
