Profesor Hejný o škole

Ve čtvrtek 4. 10. 2018 hostila škola vzácnou návštěvu – pana profesora Hejného.  Během dopoledne se zúčastnil vyučování matematiky ve třech třídách a sám také jednu vyučovací hodinu vedl. Odpoledne svůj pobyt na naší škole ukončil pan profesor hodinovou besedou s učiteli, zástupci Klubu rodičů a školské rady. Podělil se při ní s námi o zásady ze kterých vychází jeho pedagogická činnost založená na pozorování a porozumění potřebám dětí. Bavili jsme se o kriteriích působení na žáky, o hodnocení žáků, o tom podle čeho se má posuzovat dobrá hodina, i o respektování 12 klíčových principů na kterých je metoda Hejného založena. Podělil se s námi o spoustu příběhu ze svého okolí a svěřil se nám, že jej v současnosti velmi naplňuje pozorovat jeho malou pravnučku.

 

Po návštěvě nám od pana profesora přišel krásný dopis:

 

Přístup romských dětí ke vzdělání považuji za jednu z nejdůležitějších úloh české společnosti. Naše o.p.s H-mat se snaží v rámci iniciativy MŠMT zvané „Kluby“ zde přiložit ruku k dílu. V šk. roce 2017/18 jsme pilotně vedli tři takové kluby. Dva v Brně a jeden v Krnově. Právě ten krnovský nejnadějněji ukazuje cestu do budoucna. Klíčovou zásluhu na tom má kolegyně Eva Nevídalová, certifikovaná lektorka H-matu.

Když jsem od ni dostal pozvání k návštěvě Krnova, považoval jsem za svoji mravní povinnost do Krnova zajet. Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu již musím podobné návštěvy značně omezovat. Pokaždé se ale na návštěvu těším a zde to bylo umocněno právě Kluby.

Ve středu 3. října odpoledne mne pan ředitel K. Handlíř přivezl do Krnova a hned jsem měl možnost navštívit prostory zdejšího klubu K9 a vidět se se zvídavými dětmi, které právě odcházely do tělocvičny na ZŠ Janáčkově náměstí, kde se měly účastnit tanečního kroužku. Tento klub vedou v Krnově paní Věra Wdowková, která se věnuje předškolním dětem, paní Michaela Oravová, která v odpoledních hodinách pomáhá dětem při přípravě na další školní den a nově i paní Růžena Milkovičová.

Viděl jsem pomůckami skvěle vybavený kabinet opečovávaný všemi těmito učitelkami. Paní Milkovičová je vysokoškolsky vzdělaná Romka, která je dětem v lokalitě vzorem. U výborné večeře jsem se seznámit se s kolegy učiteli. Radost, optimizmus, sebevědomí, přátelství. Právě na tomto souzvuku učitelského sboru je založena výchovná síla školy. Tu jsem měl možnost sledovat na hodinách kolegyň Markéty Mylkové, Kateřiny Novákové a Evy Nevídalové.

Dokonce mi bylo dovoleno jednu hodinu odučit. Komunikativní a sebevědomí deváťáci se rychle dopracovali k dosti přesné hodnotě Ludolfova čísla. Škoda, že jsem zapomněl dát jim za úkol zjistit obvod kruhového okna, který mají v učebně. Tak aspoň teď, dodatečně, když budou tyto řádky číst se do toho mohou pustit. Na pracovním obědě jsem měl možnost vyjádřit poděkování kolegyním jejichž hodiny jsem viděl. Chválil jsem především klima hodin. Je radostné a pracovní, zbavené jakéhokoli strachu nebo nudy. Po obědě, na besedě s učiteli a rodiči, vládla velice přátelská atmosféra. Cítil jsem, jak jsme si velice blízcí našim společným cílem – tím jsou děti a žáci, z nichž všichni chceme mít sebevědomé a úspěšné občany demokratické společnosti. Před 100 lety T. G. Masaryk řekl „Tož demokracii máme, teď ještě ty demokraty“. Krnovská ZŠ by se Masarykovi určitě líbila. Je to líheň demokratů.

Na zpáteční cestě ve vlaku jsem si četl a prohlížel dvě knížečky, jimiž jsem byl v Krnově obdarován. Literární oblázky ze školních roků 16/17 a 17/18 obsahují povídky, básničky a obrázky vytvořené žáky. Zaujal mne hned obrázek srdce na obálce první knížky. Srdce je poskládané ze série různorodých tvarů. Chvíli jsem nad obrázkem rozjímal. Mimoděk se člověk ptá sám sebe z čeho se skládá jeho srdce. A najednou v tom srdci vedle sebe vidím moji babičku, která mi toho tolik dala a moji dvouletou pravnučku, které bych chtěl tento odkaz lásky přeposlat. Budu to umět? Ten obrázek srdce, nakreslený Lumírem Matelou, žákem druhé třídy v tomto roce už čtvrťákem, je velké umění, je velké, neboť vede k rozjímání.

Kdybych chtěl napsat myšlenky, které mne a později i moji manželku napadly při čtení a prohlížení Literárních oblázku, potřeboval bych spoustu času. Žel toho se mi nedostává. Takže zmíním již jen sešitek šestileté Nikol Studničkové, kterým mne obdaroval její tatínek, člověk mimořádně tvořivý. V představě dívenky se prolnul svět číslic a zvířat. Jednička vzala na sebe podobu žirafy, dvojka podobu labutě atd. Nádherný příklad metaforického vnímání světa dítěte, které má to štěstí, že jeho talent nebude školou organizován a tlumen, ale dále rozvíjen.

Děkuji za možnost pobýt v prostředí, které inspiruje a nabíjí energií, protože stvrzuje smysluplnost práce nás autorů učebnic, jimiž se snažíme udělat dětem matematiku podnětnou a radostnou.

Milan Hejný

Nejnovější příspěvky
Archivy