Jak řeší nerovnosti v přístupu ke vzdělávání v Krnově? Další díl seriálu Rovné šance.
Převzato z webu Nadace České spořitelny
Karel Handlíř je ředitelem Základní školy Janáčkovo náměstí v Krnově. V roce 2008 město rozhodlo zrušit jednu segregovanou školu a rozdělit žáky do čtyř ostatních základních škol. Jak se s touto situací ve školách vypořádali a co považují za vzdělávací úspěch? Nejen o tom hovořil Karel Handlíř během květnové online snídaně naší Nadace.
Jak na vaši školu dopadlo rozhodnutí města o zrušení segregované školy?
Naše škola byla původně trochu elitní, romské žáky jsme vůbec neměli a ze všech krnovských škol k nám jich najednou přišlo nejvíc. Musím přiznat, že na začátku to byl kulturní střet na obou stranách. Měli jsme tehdy rozšířenou výuku matematiky a přírodních věd, ale postupně se nám stalo, že výběrové třídy byly hodně nadprůměrné a klasické se stávaly hodně podprůměrnými. Kolegové proto přišli s návrhem vytvořit heterogenní skupiny, kde se smíchají žáci matematické třídy se žáky z klasických tříd. Zpočátku se to nelíbilo žákům ani rodičům, výsledky ale všechny překvapily – žáci z klasických tříd se výrazně zlepšili a matematici si svou výkonnost udrželi. Před šesti lety jsme matematické třídy už neotevřeli a dodnes toho nelitujeme.
Přišlo k vám mnoho dětí z vyloučených lokalit či jinak sociálně znevýhodněných. Jak s nimi pracujete?
Pro tyto děti jsme založili v roce 2010 doučovací klub K9 přímo ve vyloučené lokalitě, který funguje dodnes. Zapojili jsme také terénní pracovníky, speciální a sociální pedagogy. V roce 2012 začal působit doučovací klub K5 přímo ve škole. Několik let také funguje i podpůrné centrum pro maminky s dětmi ve věku 3 až 6 let, které z různých důvodů nechodí do školky. Postupem času chtělo do naší školy čím dál více romských dětí, takže nám hrozilo, že se staneme segregovanou školou. Po konzultaci s městem jsme se proto rozhodli přenést naše zkušenosti i na další krnovské školy.
Zafungovalo to?
Ano, dá se říct, že děti zůstávají na svých školách. Je potřeba si uvědomit, že rovnoměrným rozdělením romských žáků do všech škol je jejich procentuální poměr ve školách mezi 8 až 12 procenty, a to umožňuje standardní práci. Navíc se snažíme, aby ve třídách nebyli více než tři Romové a tím se nám daří je lépe integrovat.
Potýkáte se ve škole s odchody žáků na jiné základní školy či na gymnázia?
Každý rok nám odchází zhruba 6 až 8 dětí na víceletá gymnázia, před rokem 2008 to bylo stejné. V menší míře než dřív nám odchází i sociálně znevýhodněné děti. Funguje pravidlo, že pokud nedosáhne rodina na kvalitní bydlení, tak se stěhuje z Krnova dál na venkov. Nejsme rádi, ale bohužel tomu tak je. Část žáků z okolních vesnic k nám naopak přichází.
Jsou mezi krnovskými školami nějaké rozdíly?
Všechny školy mají stejné podmínky – prostředky na koordinátora inkluze, na kariérní poradenství či na doučovací a zájmové aktivity. Každá škola spolupracuje s jednou neziskovou organizací, která provozuje doučovací klub v jejich obvodu. Přístupy škol se trochu liší například v přístupu k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, ale musím říct, že u kvality všech škol sleduji vzestupnou tendenci. S ostatními řediteli se pravidelně setkáváme, stejně tak sdílí své zkušenosti pedagogické sbory.
Jak pracujete s učiteli u vás ve škole?
Učitelé jsou pro školu naprosto klíčoví. Snažíme se být podporující, zajímat se o jejich potíže, přiznat si chyby, když něco nefunguje. Důležité je pak hledat a zkoušet nová řešení. Motivace učitelů je dlouhodobý proces, musí se pracovat na tom, aby pochopili, co změny přinesou jim a jak to ovlivní žáky celé třídy. Nejde to uspěchat. Ani u nás nejsou všichni učitelé přesvědčeni, že stojí za to investovat energii do podpory znevýhodněných dětí, ale každým rokem se tato skupinka zmenšuje.
Prezentaci Karla Handlíře z online snídaně si můžete stáhnout pod tímto odkazem (strany 16 – 25).
