V neděli 10.listopadu se vybraní žáci 7.-9.tříd vydali na dlouho připravovanou návštěvu Terezína. V červnu jsme ji museli odložit, protože Terezín byl zčásti zatopen povodní.
V neděli 10.listopadu se vybraní žáci 7.-9.tříd vydali na dlouho připravovanou návštěvu Terezína. V červnu jsme ji museli odložit, protože Terezín byl zčásti zatopen povodní. Dlouhou cestu jsme si chtěli zpestřit zastávkou v Praze a naladit se na seminář v Terezíně návštěvou židovského města, V Praze nás zastihl vytrvalý déšť a malé zpoždění způsobilo, že nám synagogy a židovský hřbitov zavřeli dříve, než jsme stačili zakoupit vstupenku. Velké štěstí nás čekalo ve Staronové synagoze, kde se nad námi slitovala paní průvodkyně a nechala nás do synagogy vstoupit a prohlédnout si ji.
Zbytek cesty do Terezína už proběhl hladce, jako hrdina se ukázal pan učitel , který statečně zlikvidoval vetřelce , který způsobil v přední části autobusu paniku. Vetřelec měl jen jednu hlavu, zato 6 nohou. V Terezíně jsme se ubytovali a večer se sešli ve společenské místnosti, abychom ve skupinkách dali dohromady vše, co o Terezíně víme.
V pondělí ráno jsme si vyslechli úvodní přednášku o historii města Terezín a poté se vydali na prohlídku Velké pevnosti – bývalého židovského ghetta.Navštívili jsme také muzeum a prohlédli si například místnost, jejíž stěny jsou popsány jmény a daty narození dětí, které prošly žiovským ghettem v Terezíně a zemřely v některém z koncentračních táborů. Viděli jsme krematorium a také kolej, odkud odjížděly transporty z Terezína.
Po obědě se žáci setkali s paní Hannou Hnátovou (sestrou spisovatele Arnošta Lustiga). Se zatajeným dechem poslouchali životní příběh této vitální devětaosmdesátileté ženy, která pobývala za války v Terezíně, odtud odjela transportem do koncentračního tábora v Osvětimi a po čase dalším transportem do Mauthausenu, kde byla osvobozena na konci války. Na její vyprávění nikdo z nás nezapomene.
Po besedě žáci ve skupinkách pracovali na projektu “Od čísla ke jménu”. Každá skupinka zpracovávala jednu z významných osobností terezínského ghetta. Aby si odpočinuli, shlédli po večeři film “Poslední motýl” natočený v Terezíně a vyprávějící příběh z ghetta.Večer jsme své celodenní dojmy shrnuli do dalšího projektu.
Prezentace obou projektů byla velmi zajímavá, nekteré skupinky ji zpestřily složenou písní nebo scénkou. Prezentace pokračovaly i v úterý ráno. Všichni si zaslouží velkou pochvalu za práci, kterou odvedli.
Poslední den jsme se po snídani vydali na prohlídku Malé pevnosti, která sloužila za války jako vězení.
Po obědě jsme nasedli do autobusu a vyjeli směr Krnov. Všichni zúčastnění žáci si zaslouží pochvalu za chování po celou dobu pobytu. Jejich aktivní přístup, chování a samostatnou práci chválili všichni průvodci a pracovníci památníku Terezín . Vedoucí vzdělávacího semináře nám předala v závěru termíny pro další semináře až do roku 2025:-).
PS: Cestu domů jsme si krátili turnajem v poker face a absolutními vítězkami se staly Lucka P. a Hana W.. Doba trvání : cca 1 hodina – z Olomouce do Valšova – byla přerušena remízou jen z důvodu zařízení odvozu od autobusu.
text:V.Daňková,H.Wiedemanová,Foto: J.Šiffner
