Bylo – nebylo. Za devatero horami a devatero řekami se nacházela pohádková země laskavých vládců – královny Dobromily a krále Moudromila. Všem lidem v podhradí i na královském dvoře se vedlo náramně dobře. Byli spokojení a šťastní. Opravdu všichni? Tedy až na královskou dceru. Princezna se celé dny trápila, bála se, že nenajde ženicha. Nevěděla, co si počít.
Jednoho slunečného rána zazvonily na královském nádvoří ocelové podkovy a před zámeckým oknem se objevil princ Dlabomil. Požádal svou princeznu, aby mu na důkaz lásky připravila švestkové knedlíky s máslem a cukrem. Marně. Princezna o přípravě knedlíků nic nevěděla. Princ Hadromil, který se oblékal podle poslední módy, zase zklamaně odjel poté, co se dozvěděl, že jeho princezna nezvládne ušít kabátec. Princ Matematikomil si potrpěl na matematiku pana profesora Hejného. Když však poznal, že princezna nikdy nepočítala autobusy, kočky ani psy, omluvil se a rychle se vzdálil. Princezna poznala, že se musí hodně učit. Zakoupila si v královském knihkupectví „Moudrost je v knihách“ vzácné knihy a dala se do učení. Prostudovala knihy jazykovědné, dějepravné, geografické, po matematice se věnovala praktickému nácviku šití s knihou „Jehla a nit – nerozluční přátelé“ a vaření v praxi s knihou „Uvař, upeč, nepřipal“. Učení se stalo princezně zábavou.
Dne 20. 12. jsme si k sobě do našeho království pozvali svou partnerskou třídu 2. A. Požádali jsme žáky z 2. A o radu. A věřte, dobře jsme udělali. Ti princezně nejen výborně poradili, ale dokázali pro ni také vymyslet pěkná jména a uhodnout, které knihy pomáhaly princezně v její cestě za vzděláním.
A jak skutečně končí naše pohádka?
…Jednou po večeři zazvonily na královském dvoře zlaté podkovy a s koně seskočil veselý princ Švandomil. „Vezmi si mě za ženu,“ zvolala princezna, „umím vařit, šít, vyšívat, počítám matematiku podle pana profesora Hejného…“
„Vařit, stříhat, šít, počítat jako profesor, hmm, to mě až tolik nezajímá,“ řekl princ Švandomil, „ale umíš vyprávět legrační pohádky?“ zeptal se princ naší princezny. „To neumím,“ odpověděla zaraženě. „Tak to já si tě asi nemohu vzít, to se nezlob,“ odpověděl princ Švandomil, kterému se princezna velice líbila.
„Počkej, jak mohu umět vyprávět legrační pohádky, když nemám děti?“ vykřikla princezna. „Hmm, to je pravda“, usmál se princ Švandomil, „tak to já si tě vezmu.“
Švandomil byl překvapený princezninou odpovědí. Poznal, že si našel ve světě vtipnou, moudrou a pracovitou princeznu, která se nevzdává.
Zazvonil zvonec a naší veselé pohádky je konec.
Žáci třídy 7. C děkují svým kamarádům z 2. A za návštěvu, za krásná jména pro princeznu
a za společné „kouzlo“.
Přejeme všem ze srdce vše nejlepší do nového roku 2020.
Kamila Lukszová a její třída 7. C
