Vypravili jsme se dobře připraveni. Stopy vedly na „Bezručův vrch“. Tam byla o nich poslední zmínka. Nádherné počasí nás lákalo čím dál více. Při výstupu na kopec se nám naskytl jedinečný pohled na naše krásné město z výšky.
Ať jsme se rozhlíželi na kteroukoliv stranu, vždy se nám odkrývalo něco jedinečného a přitom skutečného. Mnozí z nás nikdy tento zážitek neměli. Někteří si to prožili poprvé. Úžasnou atmosféru doplňovala velká paleta podzimních barev přírody.
Některé barvy jsme mnohdy ani neuměli pojmenovat. Předbíhali jsme se, kdo z nás najde nejvíce odstínů barev a kdo vytvoří nejhezčí barevnou řadu z listí. Po stopách skřítků jakoby se slehla zem. Nezbylo nám nic jiného, než si ty skřítky vyrobit sami.
Byli jsme přece v přírodě a přírodního materiálu bylo okolo nás dostatek. Když tu se znenadání mezi námi objevil nějaký neznámý objekt. Bylo to obyčejné hravé psisko, které se nás nechtělo vzdát. Pošlapalo a zničilo nám, co se dalo. Když konečně následovalo svého „pánička“, mohli jsme své práce dokončit. A posuďte sami, jestli se nám povedly.
… i tak může vypadat hodina výtvarné výchovy…
5.D a L. Bokischová
