Legenda svatého Valentýna pochází od skutečných mučedníků Římského impéria. Není zcela jisté, kdo to byl onen Svatý Valentýn. Naskytují se dva kandidáti, kteří žili za doby vlády Claudia II. v roce 270 našeho letopočtu.
První kandidát byl římským knězem a lékařem. Byl popraven v období Claudiových perzekucí. Zřejmě byl po své smrti pochován v Římské ulici Via Flaminia. Říká se, že Papež Julius I. nechal později nad tímto hrobem postavit basiliku.
Druhý kandidát na svatého Valentýna, jehož jméno je spojeno se svátkem zamilovaných, byl biskupem italské provincie Teni a byl popraven v Římě.
Věhlasu se těmto dvou kandidátům dostalo tím, že v době perzekucí poskytovali útulek křesťanům. Římané se v tomto období nacházeli v neustálém válečném stavu a čím dál tím méně mužů bylo odhodláno se válek účastnit. Ženatí Římané nechtěli opustit své rodiny a ti mladší své milované. Chorobný Claudius byl toho přesvědčení, že ženatí vojáci nejsou dobří vojáci, a tak vydal dekret, který sňatky zakazoval. Svatý Valentýn prý po vydání dekretu nadále zamilované dvojice tajně oddával. I po svém uvěznění vyléčil slepotu dcery svého žalářníka. Nejspíše tedy vděčíme tomuto Valentýnovi – knězi, že je jeho jméno spojeno s oslavami zamilovaných lidí.
