Tragédie v ČT
Počasí nám opravdu přeje. Hojně využíváme trička, kraťasy, opalovací krémy – pokud je ovšem máme. Už je to tady. Na dnešní den jsme čekaly – na srazu v 8:00 nás bylo mínus 3. Kluci si trošku pospali. Naštěstí to stihli celkem rychle napravit, takže už v 8:10 jsme vyráželi směr Národní divadlo. Tam už nás čekal pán, který nás postupně provedl celým divadlem – od základních kamenů až po střechu. Některým se tam tak líbilo, že si návštěvu zopakují ještě večer na opeře Jakobín.
Následoval přesun do Židovského muzea. Prohlídku jsme začli v Pinkasově synagoze, kde jsou na stěnách jména vyvražděných Židů. V horním patře jsme viděli obrázky židovských dětí, které namalovaly za zdmi koncentračního tábora. Mnozí byli mladší než my a nevrátili se …Prošli jsme také židovským hřbitovem a viděli náhrobek Rabiho Löwa, údajného stvořitele Golema. Naši návštěvu jsme zakončili ve Staronové synagoze – vůbec nejstarší synagoze, která ale stále slouží k náboženským obřadům.
Zkusily jsme na Židovském hřbitově znovu zadat úkol ze včerejšího dne s počítáním náhrobků a věku zemřelých. Konečně jim došlo, že je to vtip. Teda některým až po vstupu na hřbitov, když viděli, že tady si to opravdu nepřečtou. Ale když jsme jim řekly, že kdyby se ozvali už včera, ušetřili by si práci. Zase nás dostali. “Včera to bylo jednoduché.” No co už. Příště se budeme muset více snažit, aby to tak lehké nebylo.
Na prohlídku České televize jsme se moc těšili. Zatím se nám nedaří v soutěži “Ulov si svou celebritu”, tak jsme doufali, že tady to napravíme. Kde jinde už. Ale celá prohlídka byla velkým zklamáním. Ulovili jsme jedinou celebritu. A kromě kulis a zavřených studií jsme neviděli téměř nic. Jak říkal náš průvodce: “Dnes toho moc neuvidíte. Dnes se nic netočí. Kdo to ví, ten se tady ve středu necpe.” Opravdu výborné. Tak proč ty prohlídky dělají? Navíc se tady končí 14:30, takže nás tam málem zamkli, protože mají “padla”. Vůbec nechápeme, proč tedy začínají prohlídku 45 minutovým reklamním povídáním a filmem, když pak už opravdu vidíme jen všechny odcházet.
Výběr z úvodu prohlídky (opravdu jsme nestihly zapsat vše, ale myslíme, že pro představu to stačí): “Televize patří nám všem. Každá rodina platí 135 Kč měsíčně, když se to sečte, je to přes 6 miliard, ale to ČT nestačí, musí si přivydělat. Vysílá pro všechny malé, velké, děti, vědce, dělníky i zemědělce na venkově i ve městě.”
Tak jsme byli poprvé a naposledy v České televizi.
Závěr dnešního programu patřil dinosaurům. Na Výstavišti byla nachystaná expozice s názvem Dinosaurium. Ne, že by nebyla zajímavá, ale po předchozích zkušenostech s jinými expozicemi byla i tato zklamáním. Pár koster dinosaurů a film, kde jsme se dozvěděli, že z dinosaurů se vyvinuli moderní ptáci a že obloha je vlastně plná dinosaurů. Vyplnili jsme pracovní listy a se smíšenými pocity odcházeli na večeři.
Snad nám alespoň večerní nákupy zvednou trochu náladu po ne příliš vydařeném odpoledni. Ale kdo to mohl tušit?
PS: Vyčerpání dosahuje vrcholu. Kromě našich ranních spáčů je i větší část pětkařů na pokraji svých sil. Alespoň podle projevů. Zamračené obličeje, množící se nesouhlasné reptání s dalšími prohlídkami a odkládání tělesných údů kdykoliv a kamkoliv. Zastavit na minutku znamená, že víc než polovina okamžitě sedí i na místech, kam by si normálně nikdy nesedli. Ovšem s blížícím se koncem dne a vidinou hotelu je situace zcela opačná. Pobíhání po chodbách, bouchání dveřma a smích až do 2 hodin do rána je zcela běžným obrázkem.
Jakobíni
Ulov si svou celebritu
