Všichni odvážní se v sobotu vypravili na dobrodružný výlet do lesa. Pokud jsme se chovali tiše, mohli jsme potkat lišky, jeleny, vlky, veverky nebo divoká prasata. Skákali jsme jako zajíci… Dostali jsme záludné otázky od moudré sovy…
Všichni odvážní se v sobotu vypravili na dobrodružný výlet do lesa. Pokud jsme se chovali tiše, mohli jsme potkat lišky, jeleny, vlky, veverky nebo divoká prasata.
Skákali jsme jako zajíci.
Víte, že zajíc skočí do dálky až 6 metrů?
Ošetřili jsme každou bolístku, jakou naši kamarádi měli, stejně jako ošetřuje datel bolístky lesa.
Víte, že jarní bubnování je hlasité, oproti strakapoudům poněkud pomalejší, přednášené ve výbušných sériích dlouhých až 3 sekundy (samec bubnuje déle než samice)?
Dostali jsme záludné otázky od moudré sovy.
Víte, že nejmenší sovou je kulíšek trpasličí, dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g?
Jako krtci jsme měli zastřený zrak a spoléhali jsme se jen na kamarády, stejně jako spoléhají krtci na svůj dobrý sluch a čich.
Víte, že mláďata krtka již po 3 týdnech svého narození loví sama?
Na konci své cesty jsme se symbolicky potkali na Ježečkově paloučku s ježkem. Ježek poslal děti do lesa, aby si zapamatovali, co nejvíce zvířat, které „potkají“.
Víte, že ježek má na těle 8 500 uhlazených, pravidelně pruhovaných bodlin?
Na konec to nejlepší. I když jsme měli plné břicha sladkostí, nikdo si nenechal ujít halušky se slaninkou a se zelím. Mnozí stáli v řadě i na nášup.
Malá rada na konec : místo halušek jsme dali gnocchi a ještě je osmažili na sádle, to je vážně dobrota.
Bokischová L. , ŽP 1. stupně, ŠD, foto Šrubařová B.
