Lyžařský výcvik – den po dni živě

V pondělí 29. 1. 2018 se děti ze sedmých tříd vydali na chatu Kazmarku v Karlově pod Pradědem, aby zde absolvovali každoroční lyžařský kurz. Letos se odhodlalo pouze 28 dětí, ale hned na začátek nám připravili příjemné překvapení.

V pondělí 29. 1. 2018 se děti ze sedmých tříd vydali na chatu Kazmarku v Karlově pod Pradědem, aby zde absolvovali každoroční lyžařský kurz. Letos se odhodlalo pouze 28 dětí, ale hned na začátek nám připravili příjemné překvapení. Na svahu se chovali naprosto úžasně a snad poprvé jsme jako vedoucí mohli jen chválit, a ne napomínat. Na chatě jsme se ubytovali velmi pohodlně, a po několika přesunech jsme se konečně zakopali v předem připravených pozicích.

Největší průšvih dne sklízí Rachel Prokšová s Petrem Kociánem za nejrychleji ztracené skipasy v historii lyžařských kurzů naší školy.
Největší pochvalu sklízí František Šuly za organizaci týmu na svahu.
Největším smolařem kurzu je Jan Stanislav, kterého sklátila horečka, a musel být odvezen domů. Je nám to moc líto a doufáme pevně, že se rychle uzdraví a ještě se za námi vrátí.

Den 2

Lyžařský kurz se přehoupl do druhého dne. Počasí si na nás připravilo opravdu drsnou prověrku v podobě zmrzlého povrchu – byli jsme nuceni lyžovat opravdu na ledu. Navíc děti trpěly silnými větry. I přesto dokázaly všechny oddíly dodržet všechny požadavky a lyžovalo se bez ohledu na potíže. Hůře to bylo s úklidem a s klidem pokojů, které někteří odnesli zkrácenou večerkou.

Vynikající výkony na svahu podpořily vynikající varianty občerstvení, které si žáci dopřávali pod svahem. Naopak selhala technika, SkiExpres Karlov si dal víc než 3 hodiny pauzu kvůli opravě přístupové cesty a to se hodně podepsalo na množství lidí na sjezdovce i délce fronty na Myšáku.

Největším smolařem dne se stává Tomáš Zahradníček, kterého potkala dle jeho vyjádření „karma“, bohužel opakovaně. Největším vytrvalcem je Josef Hlaváč, který dokázal celý den trénovat v mimořádně těžkých podmínkách. Nejodvážnějšími sjezdaři se stali Bára Vraspírová, František Šuly, Tomáš Snihota a Jan Šlachta za opakovaný úspěšný sjezd ledového svahu Kazmarka.


Den 3

Středa je označována jako krizový den a proto je v plánu lyžování vždy jen dopoledne, odpoledne mají děti pouze zdravotní procházku. My jsme režim dodrželi do puntíku. Ranní lyžování bylo naprosto úžasnou odměnou za včerejší ledovici – krásné počasí, čerstvě zasněžený a upravený svah, minimum lidí. Prostě pohádka. Užili jsme si to krásně a ti co byli unaveni, zvýšili tržbu v podnicích u svahu zaměřených na stravu a dobroty.

Odpolední procházka v okolí Karlova byla pro děti velkým zážitkem. Někteří teprve teď poznali, jak je údolí Karlova krásné a jaké výhledy poskytuje (hlavně ta chvíle, kdy nás i panorama zakryl pravý horský neprůhledný mrak). Také žasli nad množstvím borůvek nalezených v lese, které se při bližším ohledání ukázaly jako sklad bobků místních srn.

Smolařem dne je určitě Tomáš Piatek, který onemocněl a musel být odvezen domů. Moc nás to mrzí a přejeme mu brzké uzdravení.
Skokanem dne je Jolana Piatková, která poprvé sjela celý svah a Vojta Toporský, který z oblouků v pluhu přešel na snožný oblouk a takto dokázal sjet nejtěžší svah, tedy Kazmarku (bývalý Ostroj).

Na fotkách je kromě jiného krásně vidět ranní počasí versus odpolední počasí focené ze stejného místa. Také je tam zachycen přechod přes rozpadlý most při procházce a společná fotka u rolby.

 

Den 4

Závěrečný den se nesl v duchu opravdové zimy. Překrásně zasněžené stromy a krajina naznačovaly, že dnešní den bude opravdu dobrá lyžovačka. Byla, i když těžký čerstvý sníh dával lyžařům zabrat. Také tající vrstvy sněhu na dětech postupně ničily všechny sliby prodejců zimního vybavení, že bunda nepromokne.
Děti si zalyžovaly dopoledne i odpoledne opravdu naplno, a ti co nemohli, si dopřávali dobroty a nápoje v podnicích, bez kterých si už dnes lyžování nedovedeme představit.
Večerní lyžování bylo třešinkou na dortu pro ty nejzavilejší a nejodvážnější lyžaře a snowboardisty. Byli odměněni luxusně upraveným a navíc poloprázdným svahem. Ti, co už neholdovali lyžování, si zpříjemnili večer posezením v pizzerii.
Pochvala za výkon či zlepšení se uděluje těžko jednotlivcům, protože dnes se opravdu zlepšilo tolik dětí, že jednotlivce nenajdeme. A co nás moc těší je fakt, že dneska nemáme ani největšího smolaře.

 

Den 5 – závěrečný

Poslední den bychom mohli s klidným svědomím nazvat klasický „den blbec“. Přitom ráno tomu nic nenapovídalo. Děti bez potíží vystěhovaly pokoje, připravily se na dopolední lyžování a počasí bylo tentokrát opravdu ideální – lehce mrzlo, sníh jen jiskřil a vlekaři se předvedli v tom nejlepším světle. Ale bohužel necelou hodinu před koncem si vybrala své již v úterý zmíněná „karma“. Vše sice dobře dopadlo a vrátili jsme se všichni do Krnova, ale poslední dvě hodiny na kurzu byly pro vedoucí jak ze zlého snu.
Smolařem dne je Ondra Fišar, který si při úplně normální jízdě zranil koleno, a museli jsme volat Horskou službu. Do Krnova sice dojel s námi, ale vystupoval o berlích.
Hrdinou dne je Petr Kocián, který poskytl svému kamarádovi naprosto učebnicovou první pomoc.

Jako závěrečné slovo bych asi řekl, že tento kurz byl opravdu náročný. Děti si zažili hned 4 naprosto odlišné typy sněhu a musely se přizpůsobit. Také bylo více nemocných i zraněných. V jeden den nám selhal hlavní vlek a v jiný si počasí opravdu nachystalo vše, co umí, aby nám znepříjemnilo život. Přes to všechno se ale kurz vydařil, děti jej zvládly a dorazily domů v plném počtu.
Chtěl bych poděkovat všem, kdo se na kurzu nějak pozitivně podepsali, a zvláště kolegům Kamile Koukolové a Markovi Bitomskému za vynikající pedagogickou práci po celou dobu kurzu. Bez nich by to opravdu nešlo.

Texty a foto Martin Kopeček

Následující

Archivy