Po příjemném spánku vyrážíme opět do terénu. Učitelé nás vítají anglicky a nám už to ani nepřipadá zvláštní. První zastávkou dnešního putování je muzeum H.Ch.Andersena, kde se dozvídáme vše o jeho životě a díle. Na oběd si musíme vydělat postaru prací v jeho rodném domě. Jelikož byla jeho díla přeložena do 142 jazyků, hledáme v knihovně ten náš. A jsme úspěšní. Jen je málo času začíst se do jedné z jeho pohádek, protože v přístavu již čeká výletní loď, která nás převáží do jedné z největších dánských ZOO.
Procházíme jednotlivými kontinenty a pozorujeme zvířata, jež tam žijí. Nejzajímavější z nich jsou pravděpodobně tučňáci, lachtani a tuleni. Po obědě máme volno a tak hurá na nákupy, ale taky trochu odpočívat, protože večer nás čeká společná večeře se všemi partnerskými rodinami, které pro nás připravily tradiční sladké i slané dánské speciality.
Nevíme co ochutnat dřív. Vše vypadá lákavě, ale ne vše chutná tak jak se nám na první pohled zdá. Nicméně ochutnat tradiční dánskou kuchyni stojí za to. Pokud si nás přečtete zítra, dozvíte se i nějaký ten recept. Zlatým hřebem večera je jak jinak než muzikálové představení H. Ch. Andersena, jehož součástí se stává i jeden člen naší expedice.
A na úplný závěr večera probíhá slavnostní předání první ceny naší nadějné malířce Majdě Hujdové (Ti, co byli na podzim v italské Florencii ví, že vyhrála soutěž o nejzajímavější návrh fasády florentského kostela). Čas běží velmi rychle a my se těšíme, co nám přinese zítřek. Víc vám neprozradíme, prostě si to zítra přečtete.
Málem bychom vám zapomněli říct, jak to bylo s tím Andersenovým baletem. I když moc toužil stát se baletním profesionálem, nikdo mu nedal šanci. Měřil přes 185 cm, měl chodidlo číslo 12 a jeho ruce a nohy byli nepřirozeně dlouhé. Jako pohádkář byl však úžasný a děti ho milují dodnes.
Expedice Dánsko 2012 (A. Hlaváčová, L. Křehlík)
