Vstává se čím dál hůř. Mínusové body ze včerejška nepomohly. Na srazu jsme o 10 minut později. Pokyn “spěcháme” jsme pochopili až závěrečným sprintem na 100m na tramvaj číslo 17. Děkujeme tímto řidiči, že na nás počkal. Sedmnáctka nás dnes provázela celý den. Od včerejška víme, že stejnou tramvají jezdil také Bohumil Hrabal ze své oblíbené hospůdky domů.
Tramvají jsme obkroužili Prahu a úderem půl deváté vcházeli do Národního Divadla na objednanou prohlídku. Divadlo jsme prošli od základního kamene až po střechu a dozvěděli se zase něco nového. Např., že ta část, kterou nevidíme, je národní obrození a že Myslbek a Ženíšek nebyli kamarádi, ale byli vepři (nebo ve při?)
Protože jsme si ráno při sprintu nestihli nakoupit, udělali jsme malou odbočku do billy. Díky tomu p. učitelky ulovili první celebritu. Jinak se nám moc nedaří. Děti totiž nekoukají kolem sebe, ale do mobilů. Vždy a všude. Po cestě, v tramvaji, u večeře … neskutečné! pozn. příští rok mobily nebrat!!!
Následovala prohlídka židovské části Prahy. Sedíme už opět úplně všude. Pokyn: “projděte si synagogu a sejdeme se venku” Po 15 minutách je venkupedagogický dozor a 4 žáci. Ostatní sedí uvnitř a čekají. Na co? Nevíme. Další synagoga – stejný pokyn. Opět někteří sedí uvnitř. Na co čekáte? My jsme mysleli … Tak nemyslete, my odcházíme.
Jedeme opět tramvají č. 17 směr Národní technické muzeum. Čekají nás pracovní listy a opět bojový úkol: najít něco, co se týká Krnova. Nakonec máme věci dvě. Ještě loni tady byla jen jedna, ale podezíráme zaměstnance, že se na nás připravili, protože každý rok se jich ptá minimálně 30 lidí na Krnov.
Přesouváme se opět na sedmnáctku a míříme na Výstaviště. Čeká nás Gateway to Space neboli Brána do Vesmíru. Zatímco my obdivujeme raketu Saturn V., Lunar Rover, modul Mercury, dělá se nám špatně ve stanici MIR nebo pomocí páček a čudlíků zkoušíme odstartovat, děti už dávno sedí v dětském koutku, na dětských židličkách a kreslí si, vybarvují prckům omalovánkya ze židliček je nezvedne ani možnost “zadarmo” si vyzkoušet trenažer na výcvik astronautů, let ve stíhačce, přistání s raketoplánem nebo ve speciální stoličce vyzkoušet práci ve vesmíru. A ty, co chtěli tam nepustili, protože mají moc velkou nohu.
Máme pocit, že organizujemeúplně špatný program. Asi bychom měli dělat exkurze po dětských hřištích a skákacích hradech a všichni by byli spokojení. Inspirováni touto myšlenkou jsme neplánovaně zamířili na výstavu Giganti doby ledové (ti děti ale nezajímali), kde nabízeli také v ceně zrcadlové bludiště a hlavolamy.
Jedeme na večeři. Čím? Samozřejmě tramvají číslo 17.
Už podruhé v tomto týdnu si připomínáme Vladimíra S. Dnes jeho citát: Nevychovaní lidé nejsou, jsou jen lidé vychovaní jinak.
dojedli jsme
dotazy:
Budeme někdy vstávat třeba v 8? Ano, v sobotu.
v ND: Je tady někde pravé zlato? Žádné zlato tady není, protože lidé si ho odlupovali na památku, takže tam, kde lidská ruka dosáhne, je imitace.
A vy víte, co je tady z Krnova? Ano. A můžete nám říct aspoň začáteční písmeno? Ne.
Vzkaz pro Ivu a Filipa: Před cestou zkontrolovat velikost nohou. Číslo 47 na atrakce nepustí.
citát dne: Osud není náhoda – je to volba.
007:9
