Středeční program začínáme na Výstavišti. Výstava Human Body dává některým zabrat. Postupně omdlívají 4 holky. Trocha čerstvého vzduchu, studené vody a můžeme pokračovat. Z Výstaviště míříme k Prašné bráně. Zopakujeme si začátek královské cesty. Náš cíl totiž leží hned u Staroměstského náměstí. Choco story – muzeum čokolády. Tady se rozdělujeme na dvě skupiny. Jedna si jde prohlédnout muzeum, druhá mezitím vyrábí vlastní čokoládový obrázek. Potom se vystřídáme. V muzeu můžeme ochutnat 4 druhy čokolády. Každému chutná jiná. A to ještě nevíme, že na workshopu dostaneme pralinku, kterou přímo před námi vyrobí a když nám zbude čokoláda při tvorbě obrázku, můžeme jí sníst! Obědvat dneska nepotřebujem.
V přízemí muzea je obchůdek s různými čokoládovými výrobky. Nakupujeme pro sebe i pro rodiče.
S plnými bříšky a batohy se přesouváme jen kousíček vedle do dalšího muzea. Tentokrát voskových figurín. Vypadají opravdu jako živé. Fotíme se, vytváříme vlastní figurínu nebo využíváme rekvizity k vytvoření fotografie nebo klíčenky. Užíváme si to.
Po dvou hodinách vycházíme ven. Cestou k Betlémské kapli a Náprstkovu muzeu si vyzvedneme naše čokoládové výtvory.
Náprstkovo muzeum je plné exponátů, které Vojtěch Náprstek přivezl ze svých cest. Austrálie a Oceánie, Tibet, lebky a masky. Podle R.G. nejlepší muzeum.
Večerní program je stále tabu. I když to zkoušíme pořád dokola nikdo nám nic neřekne.
Tak se aspoň v klidu navečeříme. Po kulturní vložce J.F., který rozesmál paní učitelky až k slzám, dostáváme instrukce: sportovní tmavé oblečení – tak to asi půjdeme někam běhat.
A taky že jo. Laser game. Běháme jako blázni, vracíme se mokří a doplňujeme tekutiny, kde se dá. Co na tom, že ta kofola je od paní učitelky. Na zpáteční cestě nám dochazí, že to asi nebylo úplně v pořádku a tak v Albertu kupujeme náhradu.
Běhání se nám tak zalíbilo, že to zkoušíme i na hotelu. Snažíme se nepozorovaně přeběhnout do jiného pokoje. Nedaří se. Snajpr dobře hlídá.
Budeme muset přehodnotit naší příručku pro učitele. To, že dostaneme tolik hloupých dotazů, kolik je členů expedice tady rozhodně neplatí. Číslo je tak 5x větší. Ačkoliv všichni dostali ještě ve vlaku pro jistotu program, protože jsme tušily, že ten, co dostali ve škole zůstane doma, neustále nás bombardují dotazy: kam teď jdeme, kam půjdeme potom, jestli půjdeme tam nebo tam, co budeme dělat večer … klidně i 3x za sebou.
